Kysuce

Musel jsem narychlo do Beskyd kvůli střeše na chalupě. Tradičně jsem to spojil s výletem na kole. Nad hřebenem Javorníků jsem přemýšlel už delší dobu, tak jsem si jel část projet. Auto jsem nechal ve Staškově, vracet jsem se chtěl přes hraniční část Beskydy. Musím přiznat, že prvních 20km mi dalo pořádně zabrat. Nekonečné střídání prudkých výjezdu a sjezdů, kdy člověk pořád řadí a je těžké najít vhodné tempo. Pěkně mě dopalovaly kaluže, které vypadaly nevinně a mělce a kolo do nich zapadne skoro po osy. Po pár nečekaných “utopeních”, jsem už raději všechny kaluže poctivě objížděl. Po přejezdu do Čech přišel déšť a pořádně jsem zmokl. Začala mi být zima a třepal jsem se jak ratlík. Schoval jsem se v boudě Smradlavce, navlíkl na sebe tu jedinou tenoučkou mikinu a snažil se zahřát. Pomohly dobroty od mamky, které jsem si vezl v batohu. Z Bílé zpátky na hřeben už zase svítilo sluníčko a rozmrzl jsem. Bílý kříž byl jako po vymření, nikde ani živáčka, chaty zavřené. Na Slovenské straně přišel další velký déšť. Zalezl jsem pod stromy a čekal. V křoví pode mnou ožilo nějaké velké zvíře a utíkalo potokem pryč. Už jsem byl nastartovaný sednout na kolo a ujíždět před medvědem. Slovensko je na kolo celkem drsné, některé cyklostezky by byly peklem jet je v opačném směru. Asi bych tlačil kolo i několik kilometrů, měl jsem štěstí, že jsem trefil správný směr. A těžký terén někdy začíná hned za vesnicí. S největšími bahny jsem bojoval 2km od auta. Zuřil jsem. Ale hodnotím to jako skvělou bojovou a průzkumnou akci. Druhou část Javorníků někdy příště.