Jáchymovské peklo 2/3
Z Terezína (viz předešlý článek) jsem popojel do kopců, které jsou vidět přes zdi pevnosti. Je to České středohoří a protože do setmění zbývalo pár hodin času, vyběhl jsem (doslova) na nejvyšší horu Milešovku. V chatě na vrcholu jsem byl sám, dal jsem si párek a zase jsem seběhl dolů. Jen jsem sedl do auta, začalo pršet. A pršelo a pršelo. Na noc jsem vyjstoupal nahoru k Božímu daru. Spal jsem kousek od bývalého dolu Eduard. Pršelo celou noc.
Ráno jsem vyrazil. Plán byl jasný. Chtěl jsem projít celou naučnou stezku Jáchymovské peklo a podívat se na všechna místa, o kterých jsem v minulých letech četl. Deštivé počasí slibovalo, že nikde nikdo nebude. Když jsem vcházel do zbytků tábora Svornost, někdo kousek od mě v lese střílel z pušky, nebylo to moc příjemné. V Řetízkárně bývalého tábora Rovnost bylo hodně lidí. To mě překvapilo. Celý den hustě pršelo a nikoho jsem nikde nepotkával. Jak jsem později zjistil, tak se právě ten den konala v řetízkárně výroční akce, kterou pořádá spolek politických vězňů. Když jsem vše obešel a celý promočený se vrátil k autu, usušil jsem věci a popojel k dalšímu zajímavému místu - bývalému cínovému dolu Sauersack. A opět jsem tam byl skoro sám. Asi díky dešťi, bouřce a kroupám. Jinak se tam asi pohybuje hodně lidí. A protože jsem zase zmokl a zase jsem sušil věci, chodit po venku už se mi nechtělo. Projel jsem jižní čast Krušných hor a zamířil na východ.