Aprílové Jeseníky
Nutně jsem před jarními Tatrami potřeboval vyzkoušet nové boty na lyže. Využil jsem toho, že jsou obě děti nemocné a vydal se sám do Jeseníků. Předpověď na víkend nebyla nic moc, ale když se předem smířím s tím, že zmoknu, snáším to celkem dobře. V pátek večer jsem si našel pěkné místo úplně na konci Karlova. Ráno jsem vyrazil s lyžemi na zádech nahoru. Šel jsem neznámým údolím podél potoka Volárka. Výstup vodopádům volným terénem jsem zvládl s vypětím všech psychických sil. Prodírat se hustým podrostem s lyžemi, které se zachytávají za každou větvičku, to člověka “prověří”. Po sněhu už to bylo v pohodě. Na Ovčárně jsem si zaplatil dvě hodiny ježdění. Nádhera, chvílemi jsem byl na vleku úplně sám. Po poledni ale dorazila bouře. Než jsem se dostal dolů do chaty, byl jsem durch mokrý. Ale s tím jsem počítal. Odpoledne jsem si dal krásný sjezd Velkým kotlem
Spal jsem na Videlském sedle. Ráno bylo všude bílo a hustě chumelilo. Moc se mi ven nechtělo, ale plán jsem dodržel. Prošel jsem si Sokolí skály. Je to nádherné místo, přes které nevede žádná značka. Což je dobře. Jen ať lidé hledají. Cestou domů jsem se zastavil na samotě Podlesí, které je na dohled od Morgenlandu. Kdo četl knihu “Klíč k Morgenlandu”, tak ví, že jsou to místa, kde se psaly příběhy odsunutých Němců.