Česká Kanada a Třeboňsko
Prodloužený víkend a velké plány. Se vším ale hodně zamíchalo počasí. Měnila se sice každým dnem, ale bylo jasné, že bude deštivo a zima. Z pátku na sobotu, kdy mělo být nejhůře, jsme vyrazili s Matýskem na Drahany, jen tak na přespávačku. Úplnou náhodou jsme objevili nádherně zašité místo pro spaní, přímo na hranici vojenského újezdu Březina.
V sobotu jsme se v plné sestavě vydali do České Kanady. Hned jsme vyrazili na výlet na kolech, Ten jsme si zpestřili pořádným lijákem (přečkali jsme ho na zastávce v Klášteru), téměř zatměním v lesích (neměli jsme světla) a pořádnou zimou (Adélka byla jak kus ledu). Ale zážitky nemusí být kladné, hlavně když jsou intenzivní. A to byly.
Na neděli jsme přejeli na Třeboňsko a konečně se podívali na místní vyhlášené cyklostezky. Celý park je téměř úplně rovný. Není divu, že se sem cyklisté stahují. Potkávali jsme tolik lidí na kolech, až nám z toho bylo špatně. Peklo. Na večer jsme si zašli do centra Třeboně, na něco dobrého, pro suvenýry a kouknout po památkách. Krásné město.
V ponděli jsme za hlavní cíl zvolili pískovny u hranic, které jsme minulý rok viděli za auta cestou z Rakouska. I přes zákaz jsme sešli k vodě a Áďa s Matesem ihned začali skotačit kolem vody. Přemluvili nás na brouzdání po kotníky ve vodě. Ale stalo se co se dalo čekat - Mates se vykoupal skoro celý, v oblečení. Je to marné, stokrát jsme říkali ať dávají pozor.