Modrý Pavouček

Původním záměrem této výpravy bylo zkoušení hamaky v Trenckově rokli na Tišnovsku. Nakonec nedošlo ani na hamaku, ani na rokli. Vyrazil jsem potmě z Dolních Louček. Nebe bylo úplně jasné a svítil měsíc. Dalo se jít bez čelovky a bylo to přesně tak jak to mám rád - nikde nikdo, ticho, světýlka v oknech chalup, zima.

Když jsem minul Skryje, začalo mi být špatně od žaludku a začal mě bolet kotník. Navíc se výrazně ochladilo a začala mi být zima. Oblečení jsem si moc nevzal, celý den bylo krásně teplo. Plány jsem rychle změnil a koukal jsem najít co nejrychleji plácek na spaní. Naštěstí jsem věděl o jedné úžasné verandě chaty. Noc byla hrozná. Byla mi zima, nebylo mi dobře a do toho kolem pořád courala nějaká zvířata a lezla do vody. Vždy bylo slyšet hlasité praskání v lese a pak hlasité šplouchnutí. Kdyby nebylo auto tak daleko, tak bych možná ještě v noci šel zpátky, ale teď jsem rád, že jsem nevyměkl.

Ráno jsem se těšil na čaj, ale zmrzla mi voda a nepodařilo se mi zapálit vařič. Bylo kolem desíti pod nulou a to líh nehoří (jak máme s Ládinem vyzkoušeno z Jeseníků). A tak jsem šel. Za zmínku ještě stojí sestup lesem do Újezda. Musel jsem přes zahrady domů. Z první zahrady mě vyhnal pes a měl jsem docela stažené půlky, když na mě ze dvou metrů štěkal a hnal křovím pryč. Musel jsem přes jinou zahradu, tam psa naštěstí neměli.

Je fajn podnikat výpravy, při kterých člověk trošku trpí. Více si pak váží toho co má.