Modrý Pavouček

Z rodinné akce v České kanadě se díky Markétiným zádům stala pánská jízda do Jeseníků. Ke změně plánů přispěla i předpověď, protože na celý víkend hlásili déšť. Dobrodružství začalo už v pátek, kdy nás mapy.cz potmě a za hustého deště provedly po cestě, kterou jsem zatím nikdy nejel - ze Šternberka přes Hlásnice, Chabičov, Mutkov a Huzovou. Jeli jsme liduprázdnou krajinou a téměř krokem, protože všude pobíhaly zvířata. Spali jsme na parkovišti nad Karlovou Studánkou, hráli jsme karty a užívali si komfort auta. Venku lilo, všude byly kaluže a bláto.

V sobotu jsme šli údolím Bílé Opavy na Ovčárnu a podařilo se mi Matýska nalákat na procházku neprobádaným územím. Obešli jsme Praděd a z cesty na Švýcárnu jsme nenápadně zmizeli v borůvčí, kterým jsme se prohrabali před hlavní hřeben na lovecký chodník. Nádhera. Jsou z něj krásné výhledy na Sokolí skály. Prozkoumali jsme zbouranou Kamzičí chatu a mimo značkky jsme dorazili až k autu. Asi minutu před pořádným slejvákem. Před Vidly jsme pak přejeli do Jeseníku, kde jsme si dali v místním Kauflandu Kung Pao, přímo pod obrazem Obřích skal. Pak jsme chtěli do Hanušovic před Ramzovou, ale silnice byla zavřená, tak padl rychlý plán na průjezd Polskem. Stejně jsem se tam chtěl podívat. Takže Žulová, Javorník, Travná, Zloty Stok, Bystrzyca Klodzka, Miedzylesie, Králíky a v půl osmé parkujeme u Frenců v Orličkách. Povídáme, grilujeme, kluci si hrají.

Na neděli jsem domluvil s Alexem prohlídku bunkru K5. Bylo to super, muzeum už je dodtažené skoro do původnímu stavu. Když jsem tam kdysi jezdil, chyběl ještě jeden zvon. No a protože jsme pak měli ještě dost volného času, přišel Peťa s tipem na doly v Hřebeči. Opustili je nedávno (1991) a nechápu, že tohle místo uniklo mé pozornosti. Zůstaly tam zbytky chodeb, budov a je tam konečná Mladějovské železnice. Kluky ale nejvíce zaujaly haldy hlušiny, ve kterých voda vytvořila hluboké brázdy. Myslím, že by byli schopni pobíhat tam až do večera. No a pak už domů do Brna. Mates byl z výletu nadšený, tak to má být.