Modrý Pavouček

Letos před vánocemi nás dostihl Covid. Abychom si to pořádně užili, tak jsme to dostávali jeden po druhém. Doma jsme seděli od konce listopadu až do štědrého dne. Nezbláznili jsme se, díky bohu. Hned po konci karantény jsme vyrazili do “světa”.

Pár dní jsme strávili s Třineckou rodinou. Přišlo oteplení, ale stihli jsme zajet na lyže do Bukovce. Matýsek se rozjezdil hned po první jízdě, ale s Áďou to byl trošku boj. Jeden večer jsem zašel s foťákem do železáren, zavzpomínat na staré časy, kdy jsem tam trávil dlouhé minuty čekáním na expozice zakouřených vysokých pecí. A jeden večer jsem zkusil i běžky - z Kozince na Zarenbek po cestě prohrnuté pluhem, nebylo to nic moc. Nechápu, proč tam lidem ten sníh nenechají.

Na zbytek roku jsme se přesunuli na chalupu do Svratky, kam za námi přijela Káma s Vagošem, Grétkou a Prokopem. Každý den jsme jeli lyžovat na Harusák u Nového města. A stal se zázrak, Adélka najednou chtěla vlekem až nahou a po třech jízdách sjela celý svah sama. Už se to blíží, konečně budeme jezdit na lyžích celá rodina.