Modrý Pavouček

V sobotu v poledne jsme vyrazili. Náš první cíl byl kemp ve Zvůli, kde se nám před pár lety hodně líbilo. Skoro celou cestu pršelo, ale naštěstí to přešlo a stan jsme postavili za sucha. Kemp byl trošku přeplněný a hlučný, ale koupání pro děti ideální - písek a malá hloubka daleko od břehu. První noc byla ale příšerná, na takový hluk do pozdních ranních hodin nejsme zvyklí. Další den jsme se trošku zmátořili z neprospané noci a vyrazili na kolech na výlet. Za Bizoní farmou jsme se stavili k nenápadnému rybníčku s písčitým břehem a bylo z toho dvouhodinové koupání. Dostat děti od vody když si pěkně hrají je velká výzva, sice máme s Maky klid, ale rádi bychom pokračovali, ať někam dojedeme. Když jsme konečně vyrazili dál, vypadalo to na déšť, tak jsme se vrátili na Bizoní farmu, kde jsme si dali oběd. Pak jsme chvíli váhali, jestli to dnes nezabalit, ale naštěstí jsme jeli dál. Bylo krásně a přes Landštejn jsme dojeli do Cyklokempu u Starého města, což byl původní plán. Zpátky už to šlo hůř. Šlapali jsme hodně do kopce, bylo vedro, děti byly unavené. Nakonec jsem ze Stálkova zajel pro auto a dovezl všechny do kempu autem. Večer zase koupání a čvachtání až do tmy. V pondělí ráno jsme vše sbalili, naposledy se vykoupali a vyrazili směr Šumava. Markét vyhlídla kemp Olšina a proti Zvůli to byla úplná oáza. Málo lidí, ticho, klid, hodně stínu, ráno čerstvé pečivo v kempovém obchůdku. Koupat jsme sice museli jezdit na kolech do Černé v Pošumaví, ale nakonec jsme byli rádi, že spíme v kempu, který je bokem všeho dění (kolotoče, hlasitá hudba, spousta lidí). V úterý jsme se opět sbalili, vykoupali a vydali se na nejdelší cestu naší dovolené. Dlouhých 340 km do Krušných hor, kde na nás měla čekat hájovna na samotě, vysoko na náhorní plošině. Konečně něco bez neustálého přebalování a přehrabování věcí.