Walldorf s kolem
Další služebka do Walldorfu a zase sám v autě. Tak jsem si přibalil kámoše - svého horáka. To co jsem nezvládl proběhnout si teď pěkně projezdím na kole. Cyklostezek jsem tady už dříve zahlédl hodně, tak jsem zvědav, jaké to bude.
První den po práci vyrážím na hřeben, který se táhne směrem k Heidelbergu. Posledním vrcholem hřebene je Konigstuhl, vysoký kopec přímo nad Heidelbergem. Stihl jsem tam západ slunce a krásnými sjezdy jsem se dostal dolů k řece Neckar. Síť cykolostezek je tady vynikající a tak se po břehu dostávám rychle do staré části Heidelbergu. Trošku to tam znám, takže vím, že kola tady vládnou. Přesto se raději zavěšuji za svižně jedoucí holčinu, která má evidentně nastudované všechny značky a zákazy, a uzoučkými uličkami starého města prosvištím jak blesk. Do Walldorfu dojíždím potmě a spokojený.
Druhý den jsem chtěl méně kopců a tak jsem si jako cíl zvolil řeku Rýn. Po krásných cyklostezkách to byla hračka a noční průjezd lesem z Schwetzingen do Walldorfu byl opravdovou třešničkou na dortu - hlaďoučké šotoliny, tma, ticho, žádné kopce. No užil jsem si to.
Jízda na kole tady v tomhle regionu nemá chubu - lidé se na vás usmívají, cyklostezek je tady milión a když už se jede po cestě, tak jsou řidiči neuvěřitelně ohleduplní. Příště si asi vezmu silničku a mám plán na cestu do Francie, to by se večer po práci dalo stihnout.