Rychleby a Jeseníky
Čtyři dlouhé dny a noci strávené v Rychlebských horách a Jeseníkách. Vydal jsem se pomoct Báře a Petrovi s organizací Ultramaratonu Zapomenuté hory.
Čekalo mě značení tras, toulání se úžasnou krajinou a skoro šestnáct hodin strávených na občerstvovačce Mates kousíček pod vrcholem Smrk. Malinko se nestíhalo a trasa se chystala do poslední chvíle. Stejně se vše nestihlo. Projezdil jsem půlku Rychleb autem a jednu noc jsme nespali vůbec. Ale bavilo mě to. Rychleby mají velké kouzlo, pohybovat se v noci v lese za naprosté tmy, daleko od lidí, v Sudetech, to mě nikdy neomrzí.
O veselé příhody rozhodně nebyla nouze - například na Matesa jsem si v noci velice narychlo sbalil vaření (doma u Báry na mě zaútočil Petrův pes), abych měl po probdělé noci na občerstvovačce něco teplého. Celou noc jsem se těšil, že si tam ráno udělám čaj a zahřeju se. Fučel vítr, byly čtyří stupně a když jsem v šest ráno zjistil, že mám vařič, ale nemám bombu, myslel jsem, že umřu. Mrzli jsme tam pak až do večera.
Samozřejmě, že mě dost mrzelo, že nemůžu běžet taky, často jsem nad tím přemýšlel. Třeba mě to nakopne a začnu řešit své kotníky … a jednou se sem vrátím jako běžec. Radost mi udělal Ládin, který za 18 hodin zvládl sto osm kilometrů. Poslední den už bylo volněji, tak jsem přejel do Jeseníků a trošku se projel na kole. Pod Velkou Jezernou jsem se na neznačené cestičce potkal s Jančou a Tomem z kapely, měl jsem z toho setkání radost, neviděli jsme se téměř rok. Už se těším, že zase začneme hrát.