Po Praze na kole
Když jsem zjistil, že zrovna ve dnech, které musím strávit v Praze na služební cestě, bude úplněk, neváhal jsem ani chvíli a do auta k počítači a slušenému oblečení přihodil ještě kolo. Přes den jsem seděl v práci, ale odpoledne, hned jak to šlo, jsem sedl na kolo a zmizel na pár hodin ve městě a okolí.
První den jsem začal Prokopským údolím, nikdy jsem tam nebyl a po jménu to místo znám z vyprávění mého dědy. Poprvé jsem se zamotal přímo v ruinách bývalé vápenky a skoro jsem se tam potmě i bál. Podobný pocit jsem pak zažil ještě vícekrát - různých opuštěných ruin, často obydlených bezdomovci, bylo na mých trasách celkem dost a projíždět to pozdě večer potmě není nic příjemného. V pondělí jsem projel hodně míst, která mám rád - Vyšehrad, potok Botič, uličky Starého města, hrad, Nový Svět, Malou Stranu, Petřín. V noci začalo mrznout a když se mi vybil mobil, byl návrat na hotel do Stodůlek celkem dobrodružný.
[caption id=“attachment_9439” align=“aligncenter” width=“500”]
Druhý den jsem si trasu pečlivě naplánoval a nechal se vést navigací v hodinkách. Bloudění tak bylo o něco méně, ale hlavně, nemusel jsem co pár metrů zastavovat a vytahovat z batohu mobil. Úterní trasa vedla údolím Divoké Šárky. Hodně se mi tam líbilo, svítil měsíc, kolem byly skály a dalo se jet hodně rychle. Líbilo se mi i přístaviště v Holešovicích, ty nové domy jsou krásné. A jsem rád, že jsem poznal místa, kde se natáčel jeden z dílů Majora Zemana. Cyklostezky po Praze mě překvapily, podél Vltavy se dá najezdit spoustu kilometrů.
Prokopské údolí, Vyšehrad, Pražský hrad, Malá Strana, Petřín (54km, 700m, 3h:45min) Divoká Šárka, Holešovice (45km, 620m, 3h:20min)