Modrý Pavouček

Vzal jsem děti na týden do Třince. Vzal jsem kola a využil pár volných chvilek pro první jarní projížďky po Beskydech.

Sněhu je zatím hodně a po hřebenech se ještě prohánějí běžkaři, ale hodně toho už odtálo a tak jsem různě kombinoval. První den jsem zkusil vyjet na Javorový. Čekal jsem protaženou cestu a dole v Tyře tomu vše nasvědčovalo. V noci napadlo pár cenťáků sněhu, ale cestu projelo několik aut a v kolejích se dalo jet pěkně. Potkával jsem lidi, kteří mi fandili a povzbuzovali mě, měl jsem super náladu. V polovině se ale objevily harvestory a několik aut a stopy skončily. Dál už to bylo neporušeným sněhem s obrovským výdejem energie. Klouzalo to na ledu pod sněhem, který už byl navíc mokrý a těžký. No, měl jsem chuť to otočit, ale nechtěl jsem potkat všechny ty lidi, tak jsem to nějak vybojoval. Koláč, kofola, prázdná chata, sluníčko, stálo to za to. Budu si muset zvykat na pohyb mimo komfortní zónu. Zajel jsem si pak do Nýdku, až na konec údolí Hluchové, kam jsme kdysi jezdili tábořit. Bohužel, z krásného tábornického plácku u potoka je dnes hřiště a všechny stromy zmizely.

Druhý den jsem se chystal na velké kolečko přes Těšín a část Polska, ale když jsem ve Smilovicích zahlédl černou hradbu mraků, která se na mě valila, zamířil jsem přímo domů. Vyšlo mi to přesně na minutu.

Třetí výlet směřoval do Polska. Projel jsem po hranici z Třince do Ciszyna, poprvé v životě a byl jsem překvapený jak pěkné místa se dají najít kousíček od místa, kde jsem vyrůstal. Projel jsem Polský Těšín (Cieszyn) a vydal se Polskem podél hranic zpět. Opět jsem nedodržel původní plán, který počítal s přejezdem hranic až někde v Nýdku nebo Bukovci. Začalo poprchávat a vítr zesílil natolik, že už se moc nedalo. Z kopce vítr člověka po pár metrech téměř zastavil. Tak jsem to z Polska zkrátil přes Lištnou domů.

Třinec - Javorový - Košařiska - Nýdek Kolibiska (54km, 3,5h, 1209m) Třinec - Kozinec - Tyra - Smilovice - Nebory - Třinec (34km, 2h, 647m) Třinec - Jahodná - Velké doly - Cieszyn - Třinec (43km, 2,5h, 670m)