Modrý Pavouček

Opět jsem se pracovně ocitl ve Walldorfu a shodnou okolností jsem získal dost volného času. Neváhal jsem ani chvilinku, naložil jsem kolo, sedl do auta a hurá směr Schwarzwald.

Minulá výprava do těchto končin dopadla na výbornou a tak jsem se těšil na další kilometry v krásných lesích a údolích, kterých je tady nepočítaně. V té rychlosti jsem si nestihl pořešit jídlo a pití a tak jsem vyrážel s baťůžkem, ve kterém jsem měl dvě tatranky a pár euro na příležitostné nákupy. Zpočátku se jelo krásně, sluníčko svítilo, nabíral jsem metry, užíval jsem si krajiny. Někde za půlkou se počasí zhoršilo, začala mi být zima a jedna tatranka mi moc nepomohla. Navíc se kolem začalo hemžit nějak moc aut a hlavních cest. Nahoře na hřebeni jsem minul i nějaké stánky s občerstvením, ale tušil jsem ceny s horskou přirážkou a tak jsem raději jen projel, abych si nedělal zbytečné chutě. Nějak jsem to doklepal do Freundenstadtu, velkého města v 800m nad mořem a tam objevil malinkou pekárničku. Koupil jsem si koláč a preclíky. Mňam, to byla dobrota. Na původní plán - jet po hřebenech, jsem 40km před cílem rezignoval. Dostal jsem se do míst, kde nebylo moc pěkně a hluk hlavní cesty mi kazil radost. Sjel jsem dolů do údolí a po krásných cyklostezkách jsem se vrátil k autu. Tahle část Německa je nádherná, to se musí uznat, máme ještě hodně co dohánět.