Modrý Pavouček

Konečně jsem se odhodlal vyrazit s dětmi do Beskyd úplně sám. To znamená naložit věci a děti v Brně do auta, urazit 200km, přežít celý víkend, znovu sbalit věci a děti a vrátit se v neděli zpět do Brna. To vše bez Markét, to je pro mně vždy velká výzva.

[caption id=“attachment_8681” align=“aligncenter” width=“450”]

Odjezd z brna v pátek[/caption]

Vše začalo ve čtvrtek večer. Maky zmizela v keramice a já jsem zahájil přípravy na víkend odpoledním a večerním hlídáním dětí. Děti řádily, já cvičil na dobro, pohoda … a najednou šup, Matýsek si rozbil hlavu o troubu, kterou otevřel, aby si udělal kakao.

[caption id=“attachment_8682” align=“aligncenter” width=“900”]

Podzim a naše lípa[/caption]

Ale nakonec šlo vše pěkně. V pátek jsme se nemohli dostat z Brna a vypadalo to na dlouhé cestování, ale děti usnuly a vzbudily se až před Frýdkem. Dojeli jsme rovnou na rodinnou oslavu a bylo to fajn, spousty jídla, děti si hrály.

[caption id=“attachment_8683” align=“aligncenter” width=“900”]

Nové hračky[/caption]

V sobotu dopoledne jsme jeli na Ostrý. Podzim si tento rok pospíšil, dva týdny zpět bylo listí ještě zelené, teď už je skoro opadané. Přichází čas mlhavých pošmourných dní, počasí přesně pro mně.

[caption id=“attachment_8684” align=“aligncenter” width=“900”]

Pod chatou[/caption]

[caption id=“attachment_8685” align=“aligncenter” width=“900”]

Od jezírka[/caption]

S Matesem jsme se alespoň na chvilku pustili do dřeva na zimu. Štípali jsme špalky, polínka skládali do kůlny, něco jsme dotáhli z lesa a rozřezali motorovou pilou. Mates z toho má radost jako já kdysi, když jsem byl malý špunt.

[caption id=“attachment_8686” align=“aligncenter” width=“900”]

Matýsek a taťka[/caption]

[caption id=“attachment_8687” align=“aligncenter” width=“900”]

Čajík, dřevo, baví mě to[/caption]

[caption id=“attachment_8688” align=“aligncenter” width=“900”]

Taháme dřevo[/caption]

Těším se, že někdy bude na chalupě ticho, budu si číst, topit v kamnech, spát, brnkat si na dobro. Výhled z horního pokojíku je pořád stejný, tohle se mi jen tak neokouká.

[caption id=“attachment_8689” align=“aligncenter” width=“900”]

Výhled z pokojíku[/caption]

Nahoru i dolů jsme jeli údolím Tyrky, pracovně přezdívaným Údolí Inků (z dob, kdy jsme tady trempovali s Liborem a Radimem). Sice vše zarůstá, z Junácké louky už je něco jako lesní školka, ale hory jsou tady pořád stejně pěkné, na tom se nic nemění.

[caption id=“attachment_8690” align=“aligncenter” width=“900”]

Podzim v údolí Tyry[/caption]