Utíkej, utíkej
Před pár dny jsem přečetl knihu Zrozeni k běhu, kterou mi do rukou (potažmo do Kindla) jako součást běžecké osvěty vložil Láďa. Ono na tom běhání přece jen něco bude, říkal jsem si po dočtení poslední stránky. Ve čtvrtek jsme se s Maky zašli podívat na křest nové desky Tomáše Kočka a bylo jasné, že na víkend musím tam k nám do Beskyd. Po takovém koncertě se ani nedá jet nikam jinam.
Cestou v autě běžecká nálada z knihy prolnula s tóny alba Hodovnice a zrodil se nápad na běh kolem Ostrého. V sobotu před obědem jsem sedl do auta a vyrazil. Přímo u našeho domu jsem potkal znamení - po chodníku šel pán, kterého jsem kdysi jednou, když jsem byl v Třinci na civilce a jezdil na kole po horách přes týden, potkal před turistickou chatou na Ostrém. Bylo to před setměním a seděli jsme tam tehdy jenom sami dva. Hrdě jsem mu tehdy líčil co všechno jsem ten den projel na kole, pak bylo chvilku ticho, koukali jsme dolů do Jablunkovského průsmyku na přibývající světýlka domů. Zeptal jsem se kam má takhle na večer namířeno. Říkal že se vrací do Třince, ze kterého vyběhl na Javorový a sem doběhl po hřebeni. Uff. Nechápal jsem. Jak může někdo uběhnout kolem 30km s převýšením skoro kilák a ještě si tam se mnou úplně v pohodě povídat? … A tak jsem teď vyběhl i já - v tričku a lehké flýsovce, s sebou jen mobil a klíče od auta. Takhle nalehko jsem na hory ještě nikdy nevyrazil. Šlo to úplně v pohodě, pět kiláků do kopce, čaj na chatě u Pavla, chvilka u turistické chaty, pak nahoru do Pralesa, dolů nad Kozinec, zpátky k autu do Tyry a hurá domů na oběd. Bylo z toho nějakých 10km s pěkným převýšením a hodně velký zážitek. Pár fotek z mobilu je dole.