Jednou za čas, když se dostaví jakési temné rozpoložení me duše, zašátrám ve svém filmovníku, což je seznam filmů, které bych chtěl jednou vidět, jeden film vyberu a podívám se na něj. Včera jsem z filmovníku vyškrtl Československo-kambodžský film Devět kruhů pekla. Název, symbolicky odkazující na devět okruhů pekla z Danteho Božské komedie, předesílá obsah filmu. O moderních dějinách Kambodže jsem toho věděl docela dost, ale tenhle film dal všemu další, děsivější a hlubší rozměr. Natáčelo se na skutečných místech s Kambodžskými herci a celý film je napůl příběhem a napůl drsným dokumentem o událostech v letech 1975-1979, kdy vládu v zemi přebral diktátorský generál Pol Pot a Rudí Khmerové. Má hlava to vůbec nebere a přál bych si, aby nás, a nejen nás, nikdy nic podobného nepotkalo. Zase jednou jsem si uvědomil jak křehké jsou některé hranice a jak dobře se máme.
