Tatrapie

Stýskalo se mi po pořádných horách. Na lyže už se nikomu nechtělo, na lezení je ještě brzo … v poslední době mě horské akce nějak míjejí. A tak jsem sbalil bágl a jel pomoct Viktorovi s vynášením na chatu pod Rysy. Tatry jsou teď liduprázdné, chodníky zatím zavřené a počasí, které tam minulý týden panovalo, zřejmě odradilo i těch pár odvážlivců, kteří si chtěli hory užít ještě před sezónou. Mlha, déšť, sníh, vítr, ticho a samota.

Přijet takhle na lyže, asi bych byl naštvaný, ze celou dobu jsem neviděl modré nebe. Vynášení je ale svět sám pro sebe zpod krosny vidím věci jinak. Všechny dny byly podobné. Dole naložit na krosnu mírně více než si myslím, že vynesu, a na několik hodin se ponořit do úplně jiného světa. Od štandu (místo k pokládání těžké krosny) ke štandu pomalu nahoru, rozmýšlet každý krok, každý pohyb dělat co nejúsporněji, aby síly vydržely až k chatě. A hlava, jóóój, ta si tady opravdu přijde na své, zvláště pak za takového počasí co teď bylo.

Když jsem šel s poslední vynáškou, sněžilo a foukal silný vítr, tak silný, že jsem už pod Žabími plesy lezl přes některá místa téměř po čtyřech. Tisíckrát jsem měl chuť shodit krosnu na zem, vrátit se dolů a vynést to až druhý den. Představa, že tu tíhu co mám na zádech dostanu v takovém počasí až nahoru byla naprosto nereálná. Navíc mě čekala rampa s lany, kde bylo třeba pohybovat se opatrně. Na druhou stranu jsem se bál postavit před Viktora a říct, že jsem něco nechal v dolině a že už to dál fakt nešlo. Pomohla mi psychická klička, kterou používám na kole nebo při cvičení na dobro - nutím se nemyslet na celek, ale jen na jeden následující krok. Postup krásně funguje v případech, kdy se zdá celek nedosažitelný, protože krok se většinou zvládnout dá a celek se pak s dostatečnou trpělivostí z těch malých nevýznamných krůčků poskládá. Snad jen díky téhle kličce jsem se nahoru vyhrabal i ten poslední den, kdy počasí vynášení (a nejen vynášení) vůbec nepřálo.

Bylo to fajn. Poznal jsem pár úplně nových lidí, pobyl pár dní v mé oblíbené části Tater, něco jsem vynesl a porobil na chatě pod Rysy a prožil něco co se špatně popisuje.

Komentáře

  • Alex 2012/05/23
    zavidim. takhle nejak si predstavuju "cestu z mesta" :)
    • blue 2012/05/23
      Opravdovou „cestu z města“ zažívají všichni „Viktorovci“ ,kteří tam jsou od jara až do podzimu. Já už se k tomu asi nedostanu, ale trošku těm klukům i Janči, co tam tento rok bude, závidím.