Eliška
Po třech týdnech v trapu a týdnu marodění jsem konečně nasedl na kolo a jel. Kamkoliv, jen pryč z postele, pryč z města, užít si babí léto, někam mezi stromy, nevadí, že jsme dnes pozvaní na Leitnerku, kde má hrát pár dobrých muzikantů. Po takové době a týdnu v posteli je mi kolo a modré nebe nad hlavou přednější před než veškeré muzicírování. Tak takové byly pocity odpoledne.
[caption id=“attachment_247” align=“aligncenter” width=“520”]
Dějství druhé někde v lese za přehradou: Ona by ta Eliška, co si zrovna chystá na Leitnerce vystoupení, mohla předvést něco zajímavého. Během sekundy se mi to v hlavě popřeházelo, otočil jsem se a pádil domů. Cestou z Ríšovky jsem dokonce předjel auto. Domů jsem se přihnal jak vichřice. Maky dostává pár sekund na rozmyšlenou. Za deset minut už pískaly (přeháním) gumy našeho korábu, abychom “to” stihli a nemuseli stát celý koncert někde v rohu za plně obsazeným sálem.
Dějství třetí - před Leitnerkou: “Jééé, to jsme rádi, že jste přišli”, hlásí se k nám Verča a David Němečkovi. Zatím tady nikdo není a jsme vděční za každou duši. Čekal jsem zaplněný sál, z poloviny tradičními brněnskými bluegrassovými ksichty. Tentokrát ani noha. Ale hrálo se. V sále nás sedělo osm. My dva, Němečkovi, Míša Hromčík, Mirek Hulán a pár “cizáků”. Vše se neslo ve velmi přátelské atmosféře. Elišce se díky tahům nashvillského producenta Welshe rozpadla kapela a tak hráli jen ve třech, bez basy a bez bicích.
Dějství čtvrté - koncert: No nádhera. Po ani nevím jak dlouhé době něco, co jsem vůbec nečekal a tentokrát výjimečně vůbec nebrblal (čteš to Maťko?). I kdyby Eliška hrála a zpívala sama, bez kapely, tak bych byl nadšený. Chvílemi jako bych slyšel Mollie O’Brian. S tím co kolem hrál Radek a Steve to bylo neskutečné. Akorát, že mě zase jednou dostala má hudební schizofrenie - na jednu stranu radost z nádherné muziky, na druhou depka, že takhle já nikdy hrát nebudu a nemá smysl dál cvičit.
Jsem hrozně rád, že někdo umí dělat tak krásnou hudbu. Po těch “sračkách” co pořád slyším z rádia a televize už tomu někdy přestávám věřit. Jestli o její koncert někde zavadíte, neváhejte a běžte tam. Nebudete litovat.