Trapeři
Po nekonečné řadě koncertů, které jsem opouštěl už v polovině nebo jsem je nějak přetrpěl až do konce, se stal malý zázrak. Je pravda, že Robert Křesťan je vždy určitou zárukou kvality, ale tak krásný koncert jsem nečekal. I nazvučené to bylo pěkně.
Už když hráli Malinovci (předskokani), tak jsem si říkal, že tentokrát nebudu litovat a byl jsem zvědavý co předvedou Trapeři, které jsem moc neznal (v době jejich muzikantské slávy jsem já ještě tahal kačera).
A Trapeři nezklamali. Hráli starší Křesťanovy věci, co nezvládli instrumentálně, to s přehledem převálcovali krásnými vícehlasy. A když nakonec pozvali na pódium ostatní muzikanty a hráli i zpívali všichni dohromady, bylo to pro mně velký zážitek. Závěrečným skladbám Crying Holy, In The Pines a Pojďme se napít nebylo co vytknout - napopak, zase jsem si jednou říkal, jestli to moje brnkání má vůbec nějaký smysl.