Velké prázdniny
Pojťde a poleťte se sivým sokolem vysoko převysoko daleko od dýmu měst rostou prastaré stromy (Koločava, Ulrychovi)
Česká Kanada
Je sobota a prší. Nemá cenu spěchat do hor a tak místo na Vídeň míříme do kraje pod hradem Landštejn. Ve Slavonicích navštěvujeme dílnu a malou galerii sochaře Jiřího Netíka a procházíme celou jeho podzemní expozicí (včetně zatopených schodů). Ve Starém Městě pod Landštejnem konečně objevujeme penzión, kde nás nechají přečkat tu černou propršenou noc. Ráno se budím brzy. Využívám toho, že maky spí a utíkám za vesnici podívat se na místno židovský hřbitůvek. Pěknej a udržovanej. Na hradě Landštejn pak máváme naší republice a přes Novou Bystřici uháníme směr Alpy.
Totes Gebirge
V podvečer parkujeme v krásném kempu nedaleko vesničky Altaussee. Další tři dny pak putujeme mezi horskýma chatama po západní části Mrtvých hor. První den stoupáme na horskou planinu Henarwald a po krásných loukách přicházíme na Albert Appel Haus. Před západem slunce šlapeme na blízký vápencový vrcholek Redender Stein. Nádhera. Takhle nějak si představuju Norsko.
Druhý den v hrozném vedru a slunečním žáru, ve kterém se na vápencových plošinách a varháncích cítíme jako v peci, přecházíme část hlavního hřebene až na Ischler Haus. Tam po dvou pivech a místní mňamce padáme jako mrtví do postele a usínáme v šest odpoledne. Třetí den sestupujeme zpátky do civilizace móc pěkným úsekem zvaným Naglsteig. Nechtěl bych to jít za mokra - tentokrát tečkovaná cesta na mapě opravdu nelhala. Odpoledne jsme u auta a oba máme úpal nebo úžeh, je nám špatně a to krásně svítící sluníčko nemůžeme ani vidět. Trek nás docela zmohl - přejíždíme do Holentallu.
Schneeberg
Jsme na dovči, chceme svůj klid a tak okamžitě zavrhujeme přeplněný plácek v Kaiserbrunnu. Zkoušíme Weichtal Haus o kousek dál, ale všude je plno (běž domů, je plno). Chvilku popojíždíme a nakonec šplháme autem na chatu Mamauwiese tisíc metrů vysoko. Krásné louky kolem, tady budem. Se slovenskou barmankou domlováme spaní a jsme spokojení. Druhý den jdeme přes chatu Edelweiss na nejvyšší vrchol Klosterwappen, ale nedošli jsme. Jen co jsme vylezli nahoru na hřeben, zatáhlo se jako v noci a přišla smršť blesků, vody a krup. Minuta a jsme úplně promočení goráče negoráče. Vystrašení se schováváme a mezi úkryty a blesky sbíháme zpět na chatu. Bouřka a déšť trvají dlouho. Chudáci ti co šli před náma a zůstali na holém nekrytém hřebeni. Další den jdeme lézt. Chvilku bloudíme a podle průvodčíka se moc nechytáme, ale pak naše kroky dosávají jasný směr - míříme přímo ke skalnímu útvaru Kaiserbrunner Turmstein, který se tyčí jako hrad na tábořištěm v Kaiserbrunnu. Lezeme místní klasiku Ga Gaga Gaa (6+, 40 m) spojenou s Westside story (6-, 50 m). Krása. Únava se ale hlásí o slovo tak hlasitě, že se rozhodujeme pro velký obrat naší výbravy. Směr Svratka. Jedinečnou tečku za naším rakouským působením dělá večerní koupání v termálech v Laa.
Vysočina
V neděli odpoledne přijíždíme do Svratky. S sebou máme lezení, dobro, harmoniku, kola, kreslení, prostě vše pro týdenní pohodové flákání se. A přesně tak to pak probíhá. V neděli ještě chvilku blbneme s Klárkou a spol. a večer zůstáváme sami, ale od pondělka už si užíváme dlouhého vyspávání, lezení na Bílé skále, na Drátníku, na kolech jedeme až do skanzenu na Veselém kopci. Já jsem si ještě extra projel na kole Toulovcovy maštale (vrátil jsem se úplně mrtvý) a samozřejmě oba poctivě cvičíme na harmoniku a dobro. A konečně jsem zase jednou vylezl Sokolí spáru.
PS: většinu fotek fotila Maky