Mionší
První novoroční návštěva u našich. Vzali jsme si skialpy s nejasným plánem na nějakou procházku po Beskydech. Poslední dobou je všude škaredě. Smog, mlha, zima, slunce zmizelo. Ideální podmínky pro výpravu do pralesa Mionší. V takovém počasí by tam na pravidla nikdo dohlížet nemusel. Pro jistotu obouváme skialpy ve škarpě u silnice schovaní před zraky nepovolaných (hájovna). Cestou necestou šlapeme stopu na Minoší vrch. Po hřebeni přicházíme potichoučku na Velkou Polanu - mé nejmilejší místo pralesa. Nikde ani stopa člověka.
Právě v těchto místech kdysi fotil sám velký pan Sudek. Čekal jsem, že se někde z mlhy vynoří jeho postavička. Posezení nad jeho knihou pralesních fotek je pro mě vždy vzácnou chvilkou. Názorů na aktuálnost jeho fotek jsem zaslechl hodně, ale pro mě jsou jeho fotky pořád kouzelné, krásné a ani v nejmenším nemám pocit, že by byly překonané. Po hřebeni jsme se vydali dál směrem k Velkému Polomu. Na vrcholu Úplaz jsme si odpočali a rozjeli se směrem do údolí potoka Mionší. Sjezd se nám líbil, Maky zvládla sjezd hustým lesem úplně v pohodě. Dole pod okny hájovny jsme rychle vyskočili z lyží a uháněli k autu. Mrzí mě, že místa, která mám tak rád, musím navštěvovat s pocitem, že mě někdo lapne a bude chtít pokutu.