Jedna z temných stránek
Před pár lety jsem se začal podrobněji zabývat jednou z nejsmutnějších událostí minulého století - Holocaustem. Na mysli mám tragický osud několika milionů lidí, většinou Židů, za poslední světové války. Vždy jsem věděl, že byly koncentrační tábory, věděl jsem o nedaleké Osvětimi, o odsunech a ghettech. Chtěl jsem ale vědět více. Začal jsem postupně shánět knihy, filmy, fotky, články, pročítat webovské stránky, ptát se na názory ostatních. Postupně se tak přede mnou odkrývala celá skutečnost - mnohem hroznější než jsem si zpočátku vůbec dokázal představit. Minulé léto jsem se podíval do Osvětimi. V Březince jsem v úmorném vedru strávil celý den, během kterého se mi propojovaly stovky příběhů z minulosti s realitou místa. Letos na jaře jsem vybral několik posledních knih k přečtení, abych pak pro sebe téma holocaustu uzavřel (jestli se to tak dá nazvat). Trápilo mě to čím dál více. Skutečnosti, data, osoby a příběhy se pomalu začínaly opakovat, někdy i mírně vyvracet a nové informace už moc nepřibývaly. Poslední kniha Jicchaka Arada o hrůzných táborech akce Reinhart, kterou jsem dočetl minulý měsíc, tak završila mé smutné studium.
Nevím, jak se vyrovnat s tím co teď vím. Cítím bezmoc obyčejných lidí a taky strach, aby se to neopakovalo. Svým způsobem si dnes připadám jako v ráji - nemusím bojovat o život, nikdo mi nebere mé věci, můžu dělat co chci, cestovat kam chci.
Obvykle se tady snažím radit nebo něco doporučovat, ale tentokrát nevím. Všechny dokumenty jsou většinou opravdu silně depresivní a v mém případě mi popisované události připravily nejednu bezesnou noc a spousty týdnů mrzuté nálady. Někdy jsem se ptal sám sebe jestli bych se raději neměl věnovat něčemu pozitivnějšímu. Setkal jsem se i s názorem, že je lepší o takových věcech raději nevědět. Kdysi jsem někde našel větu, kterou jsem si opsal:
Those who cannot learn from history are doomed to repeat it.
Lidé by už z úcty ke všem těm zavražděným měli vědět co nejvíce. Například že fašistický holocaust není synonymem pro Osvětim. Byla místa stejně strašná a možná ještě horší než Osvětim a Březinka, která ale nejsou tak mediálně proslavená - v době osvobození už z nich nebylo vůbec nic, jen louka porostlá trávou.
Je to takový můj pokus připomenout památku miliónů těch, kteří tehdy nadobro zmizeli v některém z táborů.
Výběr z knih:
- Hitlerův národní stát - Götz Aly
- Treblinka, slovo jak z dětské říkanky - Glazar Richard
- Osvětim - Dworková Debórah, van Pelt Robert Jan
- Konečné řešení - Götz Aly
- Velitelem v Osvětimi - Rudolf Höss
- Řád teroru - Sofsky Wolfgang
- Ďáblova dílna - Adolf Burger
- Utekl jsem z Osvětimi - Rudolf Vrba
- Main Kampf - Adolf Hitler
- Norimberský proces - Joe J. Heydecker
- Belzec, Sobibor, Treblinka - Jicchak Arad
Něco z www: