Trek ke zlatému mostu
Dnes, v neděli, jsem se rozhodl pro poslední denní výpravu do města. Naplánoval jsem si trasu po západním pobřeží. Zbytek naší Evropské posádky měl v plánu ochutnávky vín někde v údolích na severu nad městem. Část cesty jsme měli společnou a tak jsem se odvezl autem ke Golden Gate parku, tam jsem se vysadil a předal řízení panu Hugovi a jeho společníkům :-). Cesta k parku se díky navigátorovi Hugovi malinko protáhla a musel jsem si vyslechnout nesmyslné a stresující varování o problematickém vstupu do parku. Oddechl jsem si, když jsem zůstal stát na chodníku úplně sám a viděl vzdalující se kufr našeho auta. Skoro třicet nad nulou, modré nebe, vůně oceánu a volnost, paráda.
Většinu dne jsem strávil na plážích a útesech. K večeru jsem si pak střihl trek napříč celým městem na místní vlakové nádraží. Vlak směrem domů, do San Matea, se zrovna chystal k odjezdu. Ve zběsilém tempu si kupuju v automatu lístek a na poslední chvíli naskakuju do velkého patrového vagónu. Teprve teď mi dochází, že nevím kde vysednout. Zapomněl jsem se podívat na zastávky vlaku. Začínám zuřivě studovat mapy co mám s sebou. Mám u sebe jen mapu středu San Francisca a hrubou automapu San Matea. Bohužel, zastávky jsou sice vyznačeny, ale názvy v mapě chybí. Veselý hlas ve vlaku vše komplikuje, protože sice hlásí kde jsme a jaká bude další zastávka, ale zřejmě předpokládá, že už to všichni vědí a tak prokládá hlášení spoustou vtipů, citoslovců a všechny názvy úmyslně pozměňuje. Kdybych věděl kde vysedám, možná bych se zasmál, ale takhle řeším nejen problém místní slangové angličtiny, ale ještě dvojsmyslů v názvech zastávek, které s pomocí mapy řeším jako hlavolamy v noční hře Tmou. Nakonec vysedám zmaten o jednu zastávku dříve a dávám si skoro dvouhodinový trek k hotelu :-). Pěkneý den to byl, jen co je pravda.