Místo Tater bouřky
Tento rok se mi vůbec nedaří jezdit do Tater. Je to už pátý víkend po sobě co jsem chtěl jet. Potřebuju se projít Zlomiskama, podívat se na Zlobivou, Ganek, Končistou, cítit voňavou žulu, posedět na nějakém vrcholku. Dost mě to mrzí. Kde jsou ty časy, kdy jsme s Alexem do hor vyráželi za každého počasí. V pátek jsme měli v práci napilno a čmáral jsem po všem co mi přišlo pod ruku. Když už někam nemůžu na živo, snažím se tam aspoň na chvilku dostat hlavou.
S vidinou víkendu v Brně jsem se po dlouhé době odhodlal zkusit něco uhlem. Vždy se mi tato technika zdála špinavá a hrubá. Oblíbil jsem si ji během několika minut. Má své velké kouzlo. Není čas řešit detaily, během chvilky se dají vybarvit velké plochy a díky černočerné barvě dělat velké kontrasty. Za pár minut se dá pokreslit celá A2jka. Všude kolem mě se teď válejí pokreslené papíry, to aby se nerozmazaly.
A aby toho nebylo málo, dostal jsem v neděli od Máry vytištěné Tatranské panorama, které jsem skládal ze 4 fotek. Dostal jsem to zalaminované a nalepené na podložce. Je to nádhera. Ještě jednou dík Máro - ani bych nečekal, že budu někdy nucen projevovat vděčnost někomu ze schyz.orgu. Oni to možná nebudu až tak špatní hoši.