V Jeseníkách až do tmy
Místo do Tater jsme na poslední chvíli zamířili do Jeseníků. V sobotu bylo škaredě a na hřebeni byla hrozná mlha, zima a vítr. Důkazem budiž naše neobvyklé počínání na vrcholu Velkého Máje. Při hledání tyčí se nám povedly dvě kolečka což jsme si uvědomili až při křížení našich stop (poprvé jsme nevěřili, že stopy jsou naše). Při třetím kolečku jsme pak úplnou náhodou narazili na tyče, ale byli jsme tak zmatení, že jsme i tak nevěděli, kterým směrem se dát. Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, jak snadné je vrátit se chůzí “přímým směrem” během několika minut na výchozí místo.
V neděli bylo krásně. Vydali jsme se s Davidem na průzkum Medvědího dolu a celou akci jsme pojali opravdu důkladně. Nejdříve jsme vylezli přes Saša peak na Velký máj a celý důl obešli po hřebeni. Vytipovali jsme vhodné sjezdy a pak hurá. První sjezd jsme jeli od chatky (je odemčená Tomášku) z hřebínku oddělujícího sousední Sviní důl. Další sjezd pak v protisvahu a na závěr přímo středem dolu. Pak jsme si odskočili na něco dobrého na Ovčárnu a zpátky na hřeben jsme se dostali chvíli před západem Slunce. Po západu za šera jsme si dali krásný sjezd Sviním dolem. Cesta dolinou byla tentokrát samý led a chvílema jsem měl co dělat, abych se v té rychlosti udržel na cestě (nějací chytráci na sněžnicích tam udělali hrozné díry).
Zase nám to jednou pěkně vyšlo.