Modrý Pavouček

Pár dní v Roháčích s Dejčou a Alexem

Pilo se, jedlo se, slavily se Jankovy narozky. I nějaký ten kruh se zatloukl.

Tak si tak s Orlíkem vykračuju po rozpálené cestě pod Pálavou (utíkáme kvůli hnusnému rozlámanému poděl….. lezení), když se ozve mobilem Povdilák. Jestli prej nechci jet na lyže do Chamonix, snad fotit reklamní fotky, a to všechno jako že zadara a ještě že si snad něco vyděláme. Proč ne, za tři dny se přece stačím sbalit. Sice bylo dost ujeté balit skialpy a zimní lezení v parném létě, ale co už. Složení týmu se nakonec ustálilo: Já, Giťule, Pavel a Ricardo.

Vždy jsem si říkal, že až vylezu ten Eiger, začnu dělat do lodí co jezdí na vítr. Kdysi jsem trošku plachtařil a rád bych se k tomu jednou vrátil. Tento víkend na jachtě kamaráda bunkráka mi tenhle můj sen hodně připoměl. Ve čtvrtek večer vyrážíme s Alexem vlakem z Brna směr Praha. Dále pak s Kočičákem - kapitánem autem na jih a před půlnocí jsme konečně v místě, na kterém kotví Vega. Před spaním trošinku popíjíme a v podobném duchu se nese i zbytek plavby. Několik prázdných láhví Fernetu mluví za vše. Ráno za mírného větru vyrážíme proti proudu směr Zvíkov. Na hrad jsme to ale za den nestihli. Na noc kotvíme v neznámé pustině a vyrážíme na břeh hledat nejbližší hospodu. Další den za krásného letního počasí dorážíme na Zvíkov a flákáme se v okolí. Odpoledne spěcháme zpátky. Po setmění nabíráme další dva členy posádky a temnou nocí pokračujeme dál. Noční plavba je super, potkáváme houseboat i parník. V neděli se počasí hodně zhoršilo, už žádné sluníčko a krátké rukávy.

Vysoké Tatry, 21.-23.10. 2005

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Tady je úryvek, který si čas od času pročítám: “Život je krásný, ano. Jen někdy nerozumím evropskému výkladu štěstí. Například ztracený obzor, který sem jezdí hledat každý Evropan. Jestli se pamatujete, tak Hugh Conwaye unášejí letadlem do Šángri-la údolím Indu a vzápětí na to nouzově přistanou na ledovci. To znamená, že to muselo být spíš někde v Kakákóramu než v Himaláji. Dokonce někde hodně blízko Hunzy.

Vytáhli jsme pod Ošarpance tunové batohy s matrošem na hákování - to vše kvůli dvěma délkám na Malého Ošarpance z Rumanovy dolinky.

Mrazivá fotografická výprava po bunkrácké linii s Alexem.

Lezli jsme, lyžovali jsme, měli jsme se krásně.