Modrý Pavouček

Všichni už se těšili na skialpy a tak jsme vyrazili počasí nepočasí, sníh nesníh, na Stráně. Auty jsme dojeli až na Zámčisko k mostu, to jsem ještě nezažil. Vyběhli jsme na Vysokou Holi a lyžovali jsme v kotli. Se Zobčou jsem sjel centrální část, do které jsem vjel po ujištění, že nic nemůže spadnout (pípáky jsme pro jistotu schovali do báglu). Po příhodě z Mravenečníku se bojím jak čert. No … a stejně jsme pak jeli polovinu svahu po laviništi. No co už, když nic nepadá, tak nic nepadá. Lyžování parádní, jen škoda sněhu bez podkladu. Na viděnou na kopečkách Tome, Vidláci, Zobčo, Zbyňo, Julie, Franto a závoďáku z Losin.

Pár dní v Roháčích s Dejčou a Alexem

Pilo se, jedlo se, slavily se Jankovy narozky. I nějaký ten kruh se zatloukl.

Tak si tak s Orlíkem vykračuju po rozpálené cestě pod Pálavou (utíkáme kvůli hnusnému rozlámanému poděl….. lezení), když se ozve mobilem Povdilák. Jestli prej nechci jet na lyže do Chamonix, snad fotit reklamní fotky, a to všechno jako že zadara a ještě že si snad něco vyděláme. Proč ne, za tři dny se přece stačím sbalit. Sice bylo dost ujeté balit skialpy a zimní lezení v parném létě, ale co už. Složení týmu se nakonec ustálilo: Já, Giťule, Pavel a Ricardo.

Vždy jsem si říkal, že až vylezu ten Eiger, začnu dělat do lodí co jezdí na vítr. Kdysi jsem trošku plachtařil a rád bych se k tomu jednou vrátil. Tento víkend na jachtě kamaráda bunkráka mi tenhle můj sen hodně připoměl. Ve čtvrtek večer vyrážíme s Alexem vlakem z Brna směr Praha. Dále pak s Kočičákem - kapitánem autem na jih a před půlnocí jsme konečně v místě, na kterém kotví Vega. Před spaním trošinku popíjíme a v podobném duchu se nese i zbytek plavby. Několik prázdných láhví Fernetu mluví za vše. Ráno za mírného větru vyrážíme proti proudu směr Zvíkov. Na hrad jsme to ale za den nestihli. Na noc kotvíme v neznámé pustině a vyrážíme na břeh hledat nejbližší hospodu. Další den za krásného letního počasí dorážíme na Zvíkov a flákáme se v okolí. Odpoledne spěcháme zpátky. Po setmění nabíráme další dva členy posádky a temnou nocí pokračujeme dál. Noční plavba je super, potkáváme houseboat i parník. V neděli se počasí hodně zhoršilo, už žádné sluníčko a krátké rukávy.

Vysoké Tatry, 21.-23.10. 2005

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Tady je úryvek, který si čas od času pročítám: “Život je krásný, ano. Jen někdy nerozumím evropskému výkladu štěstí. Například ztracený obzor, který sem jezdí hledat každý Evropan. Jestli se pamatujete, tak Hugh Conwaye unášejí letadlem do Šángri-la údolím Indu a vzápětí na to nouzově přistanou na ledovci. To znamená, že to muselo být spíš někde v Kakákóramu než v Himaláji. Dokonce někde hodně blízko Hunzy.

Vytáhli jsme pod Ošarpance tunové batohy s matrošem na hákování - to vše kvůli dvěma délkám na Malého Ošarpance z Rumanovy dolinky.

Mrazivá fotografická výprava po bunkrácké linii s Alexem.