Modrý Pavouček

Tak jsme se zase jednou na poslední chvilku dohodli, že pojedem do HOR. Tom se sice z Tater zrovna vrátil, ale to vůbec nevadí. Vyrážíme klasicky - kolem sedmé z Brna. Ve dvě v noci jsme na Popradském a steleme si venku. A protože je zadní vchod do chaty odemčený , okamžitě vyhlašujeme: “Kdo vleze první do chaty, je srab”. Ráno jdeme na Tupou, první pilíř slibuje parádní lezení v tatranských mixech (drny, skála, sníh). Na nástupu doháníme čtyři hošany, škoda, nebudeme ve stěně sami. Hned jim ale utíkáme, hoši se totiž rozhodli jistit. My máme matroš taky, ale … krásné free sólo, 500m lezení, sjezd ze sedla z Ostrvy po zadku … za 3 hoďky od zápisu do knihy na recepci jsme zpátky na chatě. Nechápavě hledíme do stěny - hoši ulezli teprve prvních 50m :-). Valíme hned na skialpy, stoupáme do Širokého žlabu a kopeme sondu, hihi, hodně rychle jsme to otočili a za chvíli jsme zase na chatě. Pořád je dost času něco podniknout. Jedeme dolů na Štrbské, já s Tomem na lyžích, Luboš Campem. Pro ty co ví: Formanka je zrušena a místo ní je Frukotka v budově nádraží - tam, kde se dříve prodávaly langoše - ceny i obsluha super. Po tmě jedem zpátky na Popradské. Luboš Campem a já s Tomem na laně za autem - sjezd (výjezd) vskutku epesní. Večer sedíme s Jankou recepční u svařáku - prej jim nedávno ukradli trezor, ve kterém nic nebylo, inu, Slovensko je malá země, ale plná kok…

I za lavinové čtverky se dá lyžovat.

Takový skoro jarní den.

Dlouho plánovaná výprava za lyžováním ve svazích Tetřeví hory a Sušiny. Vypravili jsme se do míst, která znám jen za sucha, tedy bez sněhu. Dnes bylo všude metr sněhu a bylo zvláštní lyžovat zrovna tady, mezi řopíky.

Teď už je mi to jasné - v Čechách si člověk o životě v Indii nemůže udělat žádnou reálnou představu. A chápu už i Indiány, kteří na otázku “Dá se v Bangalore pronajmout auto a řídit?” odpovídali hlasitým smíchem. Tak jsme konečně dorazili. Hned před letištěm se kolem nás vyrojilo snad tisíc Indiánů. Ale vše jsme zvládli. Cestu do hotelu jsme si zpestřili notebookem zapomenutým v taxíku. Čas je tady posunutý o čtyři a půl hodiny dopředu, ale během dvou dní jsme se celkem aklimatizovali. Na obrovské kontrasty si nejspíš budeme zvykat celý měsíc. Rozdíly mezi bídou a bohatstvím jsou tady neuvěřitelné. Chvilkami si připadám jako v cikánské vesničce poblíž Margrecan, ale o pár metrů dál stojí obrovská luxusní budova ze skla a oceli. Bydlíme v krásném hotelu, ke kterému vede hliněná cesta.

Trajdání na skialpech v mých rodných Beskydech a noc v naší zasněžené chalupě.

Jeden den jsme se hrabali zasněženým Divokáčem a druhý den plavali v hordách prašanu.

Jeden z dalších typických Jesenických skialpových prašanových víkendů.

Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který civí na světelnou reklamu nebo čte v kavárně divadelní referáty. Člověk pod hvězdami je účasten na veliké slávě světa; je korunován hvězdami. Když jsem se posledně stěhoval, mínil jsem, že se stěhuji až na sám divoký a opuštěný kraj města; shledal jsem však, že jsem se odstěhoval mnohem dál; až k Měsíci a do sousedství hvězd. Karel Čapek

První letošní mixové lezení v proslavené jesenické divoké stráni. Podmínky na … tak jsme s Tomem jistili už v lese a na nástupových loukách. První lezeckou délku jsem tahal já a připadal jsem si jako Viktor čistič. Drny byly všechno možné, jenom nééééé promrzlé. Tož jsme vzdali pokus o diretissimu a obřím traverzem jsme naťapkali pod pravou vrcholovou část, ve které si pro změnu pěkně zabojoval Zobča i Tom. Luboš moc nelezl, spíš furt nadával a nacvičoval bigwallovou lanovou techniku. A já jsem si opět připadal jako čistič, tolik založeného matroše v divokáčových šitech jsem snad ještě neviděl. Ani fotit se mi nechtělo.