Modrý Pavouček

Trajdání na skialpech v mých rodných Beskydech a noc v naší zasněžené chalupě.

Jeden den jsme se hrabali zasněženým Divokáčem a druhý den plavali v hordách prašanu.

Jeden z dalších typických Jesenických skialpových prašanových víkendů.

Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který civí na světelnou reklamu nebo čte v kavárně divadelní referáty.

První letošní mixové lezení v proslavené jesenické divoké stráni. Podmínky na … tak jsme s Tomem jistili už v lese a na nástupových loukách. První lezeckou délku jsem tahal já a připadal jsem si jako Viktor čistič. Drny byly všechno možné, jenom nééééé promrzlé. Tož jsme vzdali pokus o diretissimu a obřím traverzem jsme naťapkali pod pravou vrcholovou část, ve které si pro změnu pěkně zabojoval Zobča i Tom. Luboš moc nelezl, spíš furt nadával a nacvičoval bigwallovou lanovou techniku.

Všichni už se těšili na skialpy a tak jsme vyrazili počasí nepočasí, sníh nesníh, na Stráně. Auty jsme dojeli až na Zámčisko k mostu, to jsem ještě nezažil. Vyběhli jsme na Vysokou Holi a lyžovali jsme v kotli. Se Zobčou jsem sjel centrální část, do které jsem vjel po ujištění, že nic nemůže spadnout (pípáky jsme pro jistotu schovali do báglu). Po příhodě z Mravenečníku se bojím jak čert. No … a stejně jsme pak jeli polovinu svahu po laviništi.

Pár dní v Roháčích s Dejčou a Alexem

Pilo se, jedlo se, slavily se Jankovy narozky. I nějaký ten kruh se zatloukl.

Tak si tak s Orlíkem vykračuju po rozpálené cestě pod Pálavou (utíkáme kvůli hnusnému rozlámanému poděl….. lezení), když se ozve mobilem Povdilák. Jestli prej nechci jet na lyže do Chamonix, snad fotit reklamní fotky, a to všechno jako že zadara a ještě že si snad něco vyděláme. Proč ne, za tři dny se přece stačím sbalit. Sice bylo dost ujeté balit skialpy a zimní lezení v parném létě, ale co už.

Vždy jsem si říkal, že až vylezu ten Eiger, začnu dělat do lodí co jezdí na vítr. Kdysi jsem trošku plachtařil a rád bych se k tomu jednou vrátil. Tento víkend na jachtě kamaráda bunkráka mi tenhle můj sen hodně připoměl. Ve čtvrtek večer vyrážíme s Alexem vlakem z Brna směr Praha. Dále pak s Kočičákem - kapitánem autem na jih a před půlnocí jsme konečně v místě, na kterém kotví Vega.