Modrý Pavouček

O víkendu jsme poprvé tuto zimu vyrazili za sněhem do Jeseníků. Dobrých patnáct cenťáků v Brně vzbuzovalo velká očekávání. Jeseníky jsou vysoké kopce, tam bude sněhu, nejméně půl metru. V pátek večer jsme dorazili do Koutů. Usoudili jsme, že tato zima ja zmatená. Od kdy je v Brně více sněhu než v Jeseníkách. V sobotu jsme v zimním počasí bez sněhu vylezli po betonu, trávě, kamenech a stromcích k horní nádrži vedle Mravenečníku.

Když jsem se v probudil po sněhovém debaklu v Jeseníkách, svítilo venku sluníčko, obloha byla krásně modrá a venku bylo jarní počasí. Konečně jsem vyrazil s foťákem a nemusel u toho mrznout.

Třinec a okolí.

Fotografická výprava na Tetřeví horu

Předpověď byla jednoznačná - od pátku do neděle obrázek mráčku, ze kterého padají kapky a vločky. Z původního plánu na SZ stěnu Kriváně tentokrát sešlo, ale v Tatrách je pěkně vždy. V sobotu jsme lezli klasicky na Tupou. V neděli jsme chtěli sjet z Váhy, ale skončili jsme v chumelenici a větru na svahu k Volovce nad Žabími plesy.

Těšil jsem se na na vánoce a na sníh. Místo toho jsem jezdil na kole a toulal s foťákem po rodných Beskydech.

Všechno naše hákovací snažení v krase v poslední době směřovalo k velikému cíli - některé z cest v propasti Macocha. Ve středu večer nastupujeme s Gitou do Příklepového stropu a po 20 hodinách toho máme plné zuby. Končíme v polovině cesty ….. ale kapitola Macocha se tím pro mě vůbec nezavírá, právě naopak.

Sem tam lezeme i na místech, kde by se nemělo. Nedalo se ale nic dělat, Schody do nebe jsem si prostě potřebovali vylézt. Tož aspoň potmě, abychom nikoho neprovokovali. Schody do nebe (Zbojnické Idaho), V+/A2, V. Farkaš, J. Krch, V. Kalovský 1967

Další z přípravných cest na náš velký plán - Macochu.

Je to zvláštní pocit řídit auto do neznámých končin, toulat se po loukách a pěšinách a poznávat tak místa, kde člověk nikdy dříve nebyl. Tentokrát jsme se s Alexem vydali do Rychlebských hor a Vidnavského výběžku.