Modrý Pavouček

Dlouho plánovaná výprava za lyžováním ve svazích Tetřeví hory a Sušiny. Vypravili jsme se do míst, která znám jen za sucha, tedy bez sněhu. Dnes bylo všude metr sněhu a bylo zvláštní lyžovat zrovna tady, mezi řopíky.

Teď už je mi to jasné - v Čechách si člověk o životě v Indii nemůže udělat žádnou reálnou představu. A chápu už i Indiány, kteří na otázku “Dá se v Bangalore pronajmout auto a řídit?” odpovídali hlasitým smíchem. Tak jsme konečně dorazili. Hned před letištěm se kolem nás vyrojilo snad tisíc Indiánů. Ale vše jsme zvládli. Cestu do hotelu jsme si zpestřili notebookem zapomenutým v taxíku. Čas je tady posunutý o čtyři a půl hodiny dopředu, ale během dvou dní jsme se celkem aklimatizovali.

Trajdání na skialpech v mých rodných Beskydech a noc v naší zasněžené chalupě.

Jeden den jsme se hrabali zasněženým Divokáčem a druhý den plavali v hordách prašanu.

Jeden z dalších typických Jesenických skialpových prašanových víkendů.

Kdyby se lidé v noci setkávali pod hvězdami místo pod lampou, mám za to, že by nemohli dobře mluvit o politice nebo o zatracených poměrech; pod hvězdami se lépe mluví o lásce, o zítřejším dnu a o jiných tichých a vážných věcech. Člověk se pod hvězdami může zbláznit nebo zamilovat, ale nemůže se rozčilovat. Skutečně existují tajemné astrální vlivy; hvězdy mají mocný vliv na člověka, který se na ně dívá; ale nemají jaksi vlivu na člověka, který civí na světelnou reklamu nebo čte v kavárně divadelní referáty.

První letošní mixové lezení v proslavené jesenické divoké stráni. Podmínky na … tak jsme s Tomem jistili už v lese a na nástupových loukách. První lezeckou délku jsem tahal já a připadal jsem si jako Viktor čistič. Drny byly všechno možné, jenom nééééé promrzlé. Tož jsme vzdali pokus o diretissimu a obřím traverzem jsme naťapkali pod pravou vrcholovou část, ve které si pro změnu pěkně zabojoval Zobča i Tom. Luboš moc nelezl, spíš furt nadával a nacvičoval bigwallovou lanovou techniku.

Všichni už se těšili na skialpy a tak jsme vyrazili počasí nepočasí, sníh nesníh, na Stráně. Auty jsme dojeli až na Zámčisko k mostu, to jsem ještě nezažil. Vyběhli jsme na Vysokou Holi a lyžovali jsme v kotli. Se Zobčou jsem sjel centrální část, do které jsem vjel po ujištění, že nic nemůže spadnout (pípáky jsme pro jistotu schovali do báglu). Po příhodě z Mravenečníku se bojím jak čert. No … a stejně jsme pak jeli polovinu svahu po laviništi.

Pár dní v Roháčích s Dejčou a Alexem

Pilo se, jedlo se, slavily se Jankovy narozky. I nějaký ten kruh se zatloukl.