Modrý Pavouček

Sedíme takhle s Martinem v sobotu ráno u snídaně a najednou je tady nápad jet se někam podívat. Lovím z paměti tip na Jesenické skalky, ke kterým mi dal Alex kdysi průvodčíky. Sedáme do auta a jedem. Berem věci na spaní, kdyby se nám tam chtělo zůstat. Cíl je nejasný - podle průvodce je tam skála na každém kopečku :-). První zastávka je v Bohdíkově, kde se po poradě s místními domorodci dostáváme k opuštěnému lomu. Vypadá to nádherně. Hned lezeme cestu Idaho 5+. Ta stála za to, všem doporučujeme. S ostatními cestami už je to horší. Láká nás průstup policí ve středu hlavní plotny, ale jak se k ní dostat …. tak jsme trošku zabojovali v nějaké osmě a police pak nestála za nic. Ještě jsme si dali polovinu nějaké šestky a ostatní cesty už nás moc nelákaly - na kolmých plotnách jsou někde našroubované chyty, jinde zase vysekané díry. Jištění ale vypadá celkem udržovaně.

Mé nekonečné pokusy v cestách za hřištěm. Vylezu to někdy?

S rodinkou jsme se zajeli podívat na Sůlov. A když už jsme tam byli, tak se i trošku lezlo.

Brzy ráno jsem vyrazil z Brna, akorát tak, abych na vrcholu Kralického Sněžníku stihl východ slunce. Povedlo se.

Služební cesta do Maďarska.

Několik obrázků z místa, kde se zastavil čas.

Konečně Tatry. Týden na chatě u Zeleného plesa jsem si sice zpestřil dvoudenní neschopností se jakkoliv hýbat, ale i tak bylo pěkně. Prošli jsme část hlavního hřebene a nebýt počasí, přidali jsme ještě část mezi Černým a Kolovým štítem.

V sobotu jsme s Jituš a Tomem lezli na Vysočce samé “krásné” cesty - Sokolí spára, Pekelník, Mahulena, Švec … V Neděli jsme pokračovali v Krasu se zdravým jádrem Schyzorgu (Mára šéf a členové výpravy - Tonda, já a strašidítko Bukač - postrach holčiček)

Po dlouhé době jsem strávil s maminou několik dní na chalupě na Ostrém.

V sobotu jsme na kole projeli půl krasu. Díky veselým navigačním a koordinačním příhodám jsme se podívali i do míst, která jsme vůbec neplánovali navštívit. Za vše mluví naše neobvyklé počínání v Rudicích. Ve snaze nalézt Denisu jsme s Peťanem projeli asi desetkrát kolem místní hospůdky, načež jsme sjeli dolů do propadání, vyjeli zpět nahoru do Rudic a městečko opustili na úplně opačné straně. V neděli jsme vyrazili do pro mě zatím jen hákovací oblasti - do Žlebů. Lezli jsme na Henryovce, Štěpán s Peťanem něco i na Saxině. Krasové sedmy už by mi pomalu mohly jít, ale cesta “Koutem” byla opravdovým očistcem. Nakonec jsem to expedičním způsobem vylezl, ale …. do zimy to musí pustit čistě.