Modrý Pavouček

Úžasné nebe, slunce, sníh, lidi kolem, není co dodat … Saša Peak, potom kopec naproti němu, Vysoká hole a Sviním dolem domů. Pár fotek najdete ještě tady u Toma

No toto trvalo s tím sněhem. Lyžovačka ve Sviním dole a okolí.

Původně jsem chtěl celý víkend odpočívat v Brně a vyrazit jen tak do krasu něco vylézt nebo vyhákovat. V pátek po půlnoci dorazil Martin a že jedou ráno po šesté na lyže. Cestou do údolí Moravy jsme potkávali spousty aut s lyžemi a až do poslední chvilky jsme netušili, jestli je tam vůbec nějaký sníh bude. To je teda zima. Nakonec to ale bylo dobré, párkrát jsem si vyšlapal sjezdovku na pásech. Jen škoda, že mi nakonec utekl západ slunce, o kterém pak Peklo s Karlem básnili po zbytek dne. Druhý den jsem se probudil a v Brně bylo krásné jarní počasí.

O víkendu jsme poprvé tuto zimu vyrazili za sněhem do Jeseníků. Dobrých patnáct cenťáků v Brně vzbuzovalo velká očekávání. Jeseníky jsou vysoké kopce, tam bude sněhu, nejméně půl metru. V pátek večer jsme dorazili do Koutů. Usoudili jsme, že tato zima ja zmatená. Od kdy je v Brně více sněhu než v Jeseníkách. V sobotu jsme v zimním počasí bez sněhu vylezli po betonu, trávě, kamenech a stromcích k horní nádrži vedle Mravenečníku.

Když jsem se v probudil po sněhovém debaklu v Jeseníkách, svítilo venku sluníčko, obloha byla krásně modrá a venku bylo jarní počasí. Konečně jsem vyrazil s foťákem a nemusel u toho mrznout.

Třinec a okolí.

Fotografická výprava na Tetřeví horu

Předpověď byla jednoznačná - od pátku do neděle obrázek mráčku, ze kterého padají kapky a vločky. Z původního plánu na SZ stěnu Kriváně tentokrát sešlo, ale v Tatrách je pěkně vždy. V sobotu jsme lezli klasicky na Tupou. V neděli jsme chtěli sjet z Váhy, ale skončili jsme v chumelenici a větru na svahu k Volovce nad Žabími plesy.

Těšil jsem se na na vánoce a na sníh. Místo toho jsem jezdil na kole a toulal s foťákem po rodných Beskydech.

Všechno naše hákovací snažení v krase v poslední době směřovalo k velikému cíli - některé z cest v propasti Macocha. Ve středu večer nastupujeme s Gitou do Příklepového stropu a po 20 hodinách toho máme plné zuby. Končíme v polovině cesty ….. ale kapitola Macocha se tím pro mě vůbec nezavírá, právě naopak.