Modrý Pavouček

Polské Dolní Slezsko se může na první i druhý pohled jevit jako škaredá a špinavá část zeměkoule. Sám zatím přesně nevím co mě tam láká. První seznámení proběhlo spíše z auta. Chumelilo a pršelo tak, že nebylo vidět na deset kroků. A když už jsem našel některá zajímavá místa, bál jsem se pro změnu nechat auto bez dozoru. O bloudění po Polských silnicích ani nemluvím. Ten správný čas ještě přijde.

Do poslední chvíle jsem Tomáškovi nevěřil, že by se už dalo. Co? No přece vyrazit na skialpy do Jeseníků. A najednou šlapeme stopu po kolena ve sněhu a člověku to pořád nedochází. Je to tady. První skialpy. Účastníci zájezdu: Ricardo a Giťule, Zbyňa a Maťa bez rukavic, všichni čtyři Povidláci, Jituš s Arnoštkem, Milouš star, Pidiondra v oranžovém, David bez foťáku, Igorek bez jumaru, několik kamzíků, snad jsem na nikoho nezapomněl.

Ráno chumelilo a chumelilo a chumelilo …. letos první pořádná sněhová nadílka v Brně. Počasí jak stvořené pro klub “Schizorgu”. Mára ale odjel někam do Beskyd a nikdo jiný mě nenapadl. S Martinem jsme se podívali do Dolních Kounic na klášter a polorozbořenou katedrálu Rosa Coeli. Vše bylo ale zamčené a nikde nikdo. Mára by ze mě měl opravdu radost - bez mapy, bez jasného plánu kam chci dojít a napůl promočený jsem se sám vydal v husté chumelenici z Dolních Kounic směrem, kterým jsem tušil Brno.

Projel jsem se lanovkou, vylezl jsem po kládách, obešel celý pavilón po kolejích pro jeřáb a šel domů. Nic moc veletrh. Lepší jet ven na hory.

Další podzimní víkend v Beskydech. Tentokrát na naší chalupě na Ostrém. Pršelo, mlžilo, sněžilo, podzim jak má být.

Na nejhezčí horu v Beskydech - na Kněhyni, je zákaz vstupu. Další ze zákazů, který nikdy nebudu dodržovat. Na Kněhyni se chodí odjakživa. Parchanti to jsou.

Přšla zima, déšť a na horách i sníh, Nikdo na víkend nikam nejel a tak jsem se vydal na malý výlet po židovských památkách. Nejdříve jsem na ranní radu Martina vyrazil do Třebíče navštívit židovskou část města. Křivolaké uličky s dlažbou z říčních valounů, domky prorostlé mezi sebou, miniaturní dvory, nízké vchody, průchody, náměstíčko jako dlaň – židovská čtvrť je jako zmenšený svět. Připadal jsem si tam jako v opravdových Stínadlech.

Po dvou letech jsem se konečně podíval na Roháče a taky do mé oblíbené Prosecké doliny v Chočských vrších. A taky na Strečno, na starý hrad, ze kterého je úžasný rozhled (pokud se člověk nebojí :-))))

Podle všeho se Stoupovi s Jankem po nějakých dvaceti letech povedlo první opakování cesty Aleluja na Rorejsech. Trošku jsem se kolem nich motal s foťákem. Když jsem viděl co lezou, byl jsem moc rád, že visím na své statice uvázané nahoře o strom … ale přežili to. Aleluja, VI/A0!, J. Beneš, P. Vlček 1979

Týden jsme se s kolegy z práce proháněli na jachtě mezi ostrovy poblíž Šibeniku.