Modrý Pavouček

Po nekonečném domlouvání akce “Víkendová Vysočina” vyrážíme s Arnym jen ve dvou směr Drátník. Vzduch i skála byly promrzlé, ale zato foukal silný vítr a tak se nám lezlo dobře. Přelezli jsme všechny klasiky a já se jako obvykle zamotal v Sokolí spáře.

Víkend jsem chtěl strávit v klidu v Brně a na skalkách v Krase. V pátek pozdě večer zavolal Pidi a v sobotu ráno už ťapeme na lyžích k zasněženým stráním Jesenických dolů. Sviní tentokrát nezklamal. Pět sjezdů během necelých čtyřech hodin a pak mi došly Jouly. Nemám s sebou nic k jídlu a došel čajík. Jsem rád, že zima ještě neřekla své poslední slovo.

Tentokrát pro mě Tatry znamenaly opravdu hodně. Něco takového jsem potřeboval jak sůl. Chvilku potrvá než mi to všechno dojde. Dík Janku. Novú, pravdivejšiu podobu nadobúdajú tvary skutočnosti pozorované s najvyšších vrcholov v novom, jasnejšom svetle javí sa nám podstata vecí tohoto sveta videná z perspektívy ticha a samoty. Zostať navždy na vrchole praje si naša najvnútornejšia myšlienka nemusieť nikdy sostúpiť pod uzavretú clonu prízemných oblakov neklesnúť, keď nemožeme už vyššie stúpať Rovnako márne ako odveká túžba nesmrteľnosti. Něco napsal i Janek.

Dnes byl slunečný den. Cestou do práce jsem si říkal, že by to chtělo něco … no, a pak se ozval David a ve dvě už sedíme v autě a míříme do Krasu. Do setmění jsme stihli pět cest. Dost bylo stěny. Večer jsem procházel svůj archív poznámek, útržků a fragmentů, které si opisuji z knih nebo různě z webu. Jeden jen tak pro radost: OJEBÁVÁNÍ V HORÁCH Co si myslíte o tomdle: lezete v horách mnohadélkovou cestu a o dva tři metry uhnete z linie cesty. Zdá se vám todle jako ojeb? maťa Re: OJEBÁVÁNÍ V HORÁCH pokud myslis klasicke dlouhe cety, tak tam casto par metru tam ci sem nehraje roli. :-) Pokud nahodou ano, a uhnes nekam, tak to neni ojeb cesty, ale vetsinou tebe, neb ta cesta vede tim jednoduzsim a pokud z ni uhnes tak jsi bud v problemech a nebo rovnou v riti. Dag

Když Alexandr Makedonský Diogenovi nabídl jakoukoli službu - filosof užaslému králi sdělil, že si přeje, aby mu ustoupil ze slunce. Budoucí dobyvatel většiny světa prý pravil, že kdyby nebyl Alexandrem, stal by se Diogenem. Tolik ke jmenovci Jankova nového korábu silnic. V pátek odpoledne vyrážíme směr Namche Praha pro mojí novou čelovku (v Brně neměli modré), pak do Rokytnice. Celý víkend sice pršelo, ale za to bylo málo sněhu , mlha jak z rákosníčka a nepopsatelné výhledy. Ponurost v celé své kráse. Pro Špeka jsem pořídil několik fotografií. Cestou zpět do Brna jsme zkontrolovali Ádr (pořád ještě stojí) a objevili (aspoň já) Broumovky a Hvězdu. Dík Jankovi za pozvání, průvodcování, exkurzi do SingingRocku, Honzovi za ubytování a všem ostatním za vše ostatní.

Po několika letech jsem se podíval do Velkého kotle. Nedávno tady zahučeli tři hošani s lavnikou - nevím co je na tom pravdy, ale když prý uviděli nad sebou odtrh, tak po tom skákali, až to s nimi ruplo. Každopádně lyžování na mých lyžích za moc nestálo a lidí tam bylo taky víc než dost.

Jedno všední černobílé nedělní dopoledne v Brně.

Silvestra jsme strávili s Gabi, našima a Peggynou u nás na chalupě v Beskydech. Ve volných chvílích jsem se věnoval testování všech možných typů lyží, které jsem vylovil z prachu a zapomnění.

Byla to taková podivná akce - pětset kiláků v autě po zmrzlých silnicích hrozné, noční výstup na Vysokou holi, hodina a půl focení v mrazu, inverzní mraky, výhled na Beskydy, Fatru a Tatry, ztracená čelovka, snídaně na Ovčárně, třikrát Sviní důl. Ale stálo to za to.