Tak dlouho se člověk motá po malé americe až se jednoho dne dostane do té velké a opravdové. Vše šlo tak rychle, že mi to ještě pořádně nedochází. Ale je to tak. Sedím v hotýlku v jižní části San Francisca a nevěřícně čučím do mapy na všechna ta místa, která jsou teď nadosah - Golden gate, Twin Peaks, Santa Cruz, Yosemitské údolí …
Díky panu googlovi se můžete podívat, kde přesně bydlím. Bohužel, nejsem tady na dovolené a každý den musím do práce. Společnost eMeter, se kterou budu mít v nadcházejících měsících hodně co do činění sídlí necelých patnáct minut chůze od hotýlku. Chodce amíci moc nepodporujou, ale našel jsem si cestu, kterou se dá do práce dostat i bez auta.
Podíval jsem se do Prahy. Vlakem. Měl jsem tam něco k vyřízení. Šel jsem brzy ráno pěšky z hlavního nádraží až na Malostranské náměstí a pak nahoru na hrad. S východem sluníčka jsem koukal na střechy, stříšky, věžičky a všechnu tu nádheru dole. Když jsem vyřídil co jsem potřeboval, toulal jsem se uličkami Kampy a Starého města. Snídani jsem baštil na břehu Vltavy s výhledem na to naše divadlo. Na Karlově mostě jsem nejmíň hodinu poslouchal krásnej dixieland a taky trošku sledoval své vzory, kolegy a konkurenty - malíře. Stará Praha je krásná, co nevidět se sem znovu podívám.
Ze sedla nad Hynčicemi, kde jsme strávili deštivou noc, jsme sjeli do Stříbrnice a vydali se kopcem na Návrší na snídani a pak dál na zasněžený Kralličák a na pivo na Schronisko a po hraničním hřebenu do Horní Moravy na večeři a v noci dolů údolím s rumovou návštěvou všech otevřených hospod a v měsíční noci kolem K5 na louky a po probuzení po linii až na Tetřeví horu a kolmo dolů kotlem na cestu a po cestě na něco dobrého na Návrší, abychom došli zpět do Stříbrnic. Jsem rád, že jsem se s fajn lidma zase jednou podíval na všechna ta Má místa.
Ráno, modré nebe, zlaté slunko. Místo na šalinu utíkám do Malé Ameriky - podívat se jestli stojí a jak se tam podepsal podzim. Stojí a dokonce se přestavuje. Z rampy otočené ke hradu zmizely nevkusné přístavky, vsazeny byly jedny úplně nové velké dřevěné dveře a činil se tam chlapík, který leštil bruskou cihlovou zeď.
Včerejší den začal nenápadně. Sekretářka mi ráno přinesla balíček plný knih fotek pana Sudka. Vybalil jsem nejdříve Smutnou krajinu a Okno mého ateliéru. A to jsem neměl dělat. Místo práce jsem se pak vznášel někde mezi Mosteckými panoramaty a Sudkovým ateliérem. Fotky jsou tak nádherné !!! Kéž bych někdy taky …. no. Odpoledne jsem zalezl do temné komory, pustil si staré nahrávky Jerryho Douglase a v jednu v noci jsem spokojeně usnul mezi svýma prvníma fotkama.
Po prvé jsem se odvážil ven bez digitálu. Focení s těžkým a obrovským Pentaconem je sice mnohem složitější, ale za to si člověk přiveze jen pár záběrů a výsledek je více než nejistý.
Fotky od Kámy, Fotky od Máry
Dnes místo všech slov jen obrázky a dík všem co tam byli. K prohlížení doporučuju pustit si něco z auta - Hendrixe, Nirvanu, New Grass Revival nebo Billa Monroea.
Čtvrtek patří již tradičně lidem z oddílu a nočnímu Brnu. Na digitál jsem v poslední době trošku zanevřel a vzal jsem ho dnes s sebou. To aby mu nebylo líto.