Modrý Pavouček

Hned po práci jsme osedlali našeho černého Pontiaca a tradáá do města. Golden gate jsme stihli akorát se západem slunce. Je to zvláštní pocit vidět tak slavnou stavbu naživo. Mlhy z oceánu se převalovaly přes most, přes okolní kopce i přes nás. Někde hluboko dole pod mostem, v bílé tmě, houkaly bloudící lodě. Z mostu jsme sjeli přímo do středu města. Auto jsme zaparkovali na nejvyšším a nejprudším kopci, kterých je tady nepočítaně. Kousek, od auta jsem viděli takovou tu klasickou serpentinovitou silnici, která bývá často na fotkách. Město je nádherné, nic takového jsem ještě neviděl. Tramvajky tažené lany do neuvěřitelně prudkých kopců, krásné domy, moře, živá hudba v hospodách … Zakotvili jsme ve staré hospůdce a bylo dobře.

Tak dlouho se člověk motá po malé americe až se jednoho dne dostane do té velké a opravdové. Vše šlo tak rychle, že mi to ještě pořádně nedochází. Ale je to tak. Sedím v hotýlku v jižní části San Francisca a nevěřícně čučím do mapy na všechna ta místa, která jsou teď nadosah - Golden gate, Twin Peaks, Santa Cruz, Yosemitské údolí … Díky panu googlovi se můžete podívat, kde přesně bydlím. Bohužel, nejsem tady na dovolené a každý den musím do práce. Společnost eMeter, se kterou budu mít v nadcházejících měsících hodně co do činění sídlí necelých patnáct minut chůze od hotýlku. Chodce amíci moc nepodporujou, ale našel jsem si cestu, kterou se dá do práce dostat i bez auta.

Podíval jsem se do Prahy. Vlakem. Měl jsem tam něco k vyřízení. Šel jsem brzy ráno pěšky z hlavního nádraží až na Malostranské náměstí a pak nahoru na hrad. S východem sluníčka jsem koukal na střechy, stříšky, věžičky a všechnu tu nádheru dole. Když jsem vyřídil co jsem potřeboval, toulal jsem se uličkami Kampy a Starého města. Snídani jsem baštil na břehu Vltavy s výhledem na to naše divadlo. Na Karlově mostě jsem nejmíň hodinu poslouchal krásnej dixieland a taky trošku sledoval své vzory, kolegy a konkurenty - malíře. Stará Praha je krásná, co nevidět se sem znovu podívám.

Ze sedla nad Hynčicemi, kde jsme strávili deštivou noc, jsme sjeli do Stříbrnice a vydali se kopcem na Návrší na snídani a pak dál na zasněžený Kralličák a na pivo na Schronisko a po hraničním hřebenu do Horní Moravy na večeři a v noci dolů údolím s rumovou návštěvou všech otevřených hospod a v měsíční noci kolem K5 na louky a po probuzení po linii až na Tetřeví horu a kolmo dolů kotlem na cestu a po cestě na něco dobrého na Návrší, abychom došli zpět do Stříbrnic. Jsem rád, že jsem se s fajn lidma zase jednou podíval na všechna ta Má místa.

Ráno, modré nebe, zlaté slunko. Místo na šalinu utíkám do Malé Ameriky - podívat se jestli stojí a jak se tam podepsal podzim. Stojí a dokonce se přestavuje. Z rampy otočené ke hradu zmizely nevkusné přístavky, vsazeny byly jedny úplně nové velké dřevěné dveře a činil se tam chlapík, který leštil bruskou cihlovou zeď.

Včerejší den začal nenápadně. Sekretářka mi ráno přinesla balíček plný knih fotek pana Sudka. Vybalil jsem nejdříve Smutnou krajinu a Okno mého ateliéru. A to jsem neměl dělat. Místo práce jsem se pak vznášel někde mezi Mosteckými panoramaty a Sudkovým ateliérem. Fotky jsou tak nádherné !!! Kéž bych někdy taky …. no. Odpoledne jsem zalezl do temné komory, pustil si staré nahrávky Jerryho Douglase a v jednu v noci jsem spokojeně usnul mezi svýma prvníma fotkama.

Po prvé jsem se odvážil ven bez digitálu. Focení s těžkým a obrovským Pentaconem je sice mnohem složitější, ale za to si člověk přiveze jen pár záběrů a výsledek je více než nejistý. Fotky od Kámy, Fotky od Máry

Tři obrázky z Ádru, které teprve teď vylezly na světlo.

Zdá se, že slackline není žádnou převratnou novinkou posledních let. Jak vidno na obrázku, vzbuzovala obdiv davů již na počátku devatenáctého století.

Dnes místo všech slov jen obrázky a dík všem co tam byli. K prohlížení doporučuju pustit si něco z auta - Hendrixe, Nirvanu, New Grass Revival nebo Billa Monroea.