Modrý Pavouček

Byl jsem zimní nováček a s Jankem jsme podnikli kouzelnou lezeckou a lyžařskou výpravu. Nedávno o tom Janek něco napsal, tož tady je jeho článek: Od Eigeru k Tatrám Už je to nějaký čas, co jsem se pokoušel s kámošem vylézt v zimě severní stěnu Eigeru. Se ví, že jsme byli patřičně natěšení, protože severní stěna Eigeru, obávaný “Mordwand”, se neleze každý den. Pamatuju si, jak jsme celý den v hlubokém sněhu vláčeli proklatě těžký bágly pod stěnu a unavení jsme pak večer usínali se svrbivou zvědavostí, jak obstojíme v dalších dnech ve stěně. V noci pak přišla vichřice se sněhem, kterou jsme byli schopni ignorovat akrorát asi do úrovně Rozlámaného pilíře, kde má člověk vylezených jen 500m ze skoro 4km dlouhé cesty, odkud jsme nakonec prchli ze stěny pryč.

Tradiční oddílová akce “Divoký důl”, na které jsou lokálkovští nováčci tím nejodpudivějším způsobem seznamováni se zimním lezením v mačkách a s cepíny, se konala tento víkend. Letos to bylo bez sněhu a mrazu, ale i tak se lezlo jak o život (doslova).

Pár černobílých z nedělní vycházky po Třebíčsku …

Vydali jsme se s Market, Márou, Kámou, Pidim, Dášou a Honzou na nedělní vejlet po Třebíčských cyklostezkách. Fotil snad úplně každej. Počasí vyšlo skoro tak, jak jsme si ho s Márou v tajných fantaziích představovali - zima, vítr, mlha, déšť nebo sněžení, mraky, tma, křížky a stromy bez listí. Ještě se vrátíme! http://marod.rajce.idnes.cz/08_12_07_Trebicsko_Banda/ - Márovy fotky http://pidi.rajce.idnes.cz/2008-12-07_Studenec/ - Pidiho fotky

První hákování po návratu. Mára se konečně dočkal přelezu svého dlouho opěvovaného Beraního rohu V/A2 ve spojení s Malým beranem na Rorejsech. Byli jsme tři a lezli jsme to na tři délky. Hákuje se jen ta horní. Cestou zpátky jsme se koukli do Macochy … blíží se to. http://carya.rajce.idnes.cz/na_rorejsech/ - Fotky od Kámy

Několik fotek bedny. Časem přihodím ještě pár dokumentačních fotek z přefocování na digitál. První sada sklíček převedených do počítačových obrázků. Koukal jsem na to jako na zázrak. Před mýma očima se z negativů po různých úpravách rodily obrázky staré téměř osmdesát let. Sada fotek z mých rodných Beskyd. Na posledních čtyřech fotkách je chata na Ostrém, která stojí dodnes a i po mnoha rekonstrukcích si zachovává své hlavní rysy.

[caption id=“attachment_1626” align=“aligncenter” width=“380”] Pozdrav ze zasněžených Beskyd zasílají malířka Markéta, já alias Franta, plyšovej Méďa z benzinky a bílej tuleň Jarmil.[/caption]

A jsem zpátky, je tady tak krásně …

Už je mi zase líp a tak jsem se v sobotu dopoledne poflakoval po naší čtvrti pojmenované San Mateo. Do centra San Francisca je to asi 20 kiláků a díky neexistující síti veřejné dopravy je tady člověk bez auta tak trošku jako ve vězení. Všude je plno krásných moderních budov a nepočítaně rodinných domků podobných si jako vejce vejci. Musím přiznat, že tady mám i po třech týdnech velké problémy s orientací - vše tady totiž vypadá stejně a snahu rozeznat od sebe jednotlivé křižovatky při jízdě autem jsem už dávno vzdal.

Dnes, v neděli, jsem se rozhodl pro poslední denní výpravu do města. Naplánoval jsem si trasu po západním pobřeží. Zbytek naší Evropské posádky měl v plánu ochutnávky vín někde v údolích na severu nad městem. Část cesty jsme měli společnou a tak jsem se odvezl autem ke Golden Gate parku, tam jsem se vysadil a předal řízení panu Hugovi a jeho společníkům :-). Cesta k parku se díky navigátorovi Hugovi malinko protáhla a musel jsem si vyslechnout nesmyslné a stresující varování o problematickém vstupu do parku. Oddechl jsem si, když jsem zůstal stát na chodníku úplně sám a viděl vzdalující se kufr našeho auta. Skoro třicet nad nulou, modré nebe, vůně oceánu a volnost, paráda.