Modrý Pavouček

Mám tady několik fotek z posledních měsíců, které jsem dělal na “papírák”, jak tady teď říkáme středoformátovému Pentaconu. Vše co z něj leze je zvláštní. Pročetl jsem už milióny článků, recenzí, porovnání, rad a postřehů různých fotografů z celého světa. Většina se shoduje na tom, že digitály nechávají vše ostatní za sebou - vše jsou hned schopni vysvětlit a porovnáním dokázat. Sám mám taky pocit, že se dá v různých “Photoshopech” udělat s obrázkem téměř vše. A pak jednoho dne vyvolám další svitek, přefotím pár čtverců do počítače a všechno je jinak - jen pořád nemůžu přijít na to, v čem je ten pes zakopaný … ve velkém formátu políčka? v neznámé křivce pro převod do odstínů šedi? A taková černobílá fotka na velkém papíře … A proto mu místo hanlivého “papíráku” přezdívám “kouzelná krabička”. Vzhledem k jeho váze někdy i “skříňka”.

Poté co náš nejmenovanej mistr kvalitář celou akci vymyslel, zorganizoval, domluvil a těsně před odjezdem opustil jsme se na něj s Davidem vy….kašlali a jeli jsme sami. Pod zříceninou hradu Lukova jsme lezli dokud bylo po čem a to doslova - došly cesty i bříška prstů. A tady jeste par fotek od Davida

Celé velikonoce jsme byli s našima na chatě na Ostrém. Čtyři dny jsme jedli, lyžovali, pomlázkovali, trekovali, četli, kreslili a malovali, spali a chodili do turistické chaty na pivo :-). Konečně trošku času na kreslení.

Brzy ráno nad Kamennou kolonií.

V sobotu jsme až do západu slunka lezli na Palicích. Lidi pomalu odcházeli a na poslední cesty jsme tam už byli sami. Spali jsme ve Svratce a protože už se mi stýskalo po lyžích, tak jsme v neděli ráno vyrazili k Jesenickým nádržím. Teplo a sluníčko, krátký rukáv, tak jsem si to představoval. Jen co jsme se přes Saša peak dohrabali na Máj, přišla bouřka a začalo lít jak z konve. Povzbuzováni blesky a hromy jsme úplně promočení dojeli k autu.

Odpoledne ve Sloupu a večer na valné hromadě

V sobotu ráno bylo léto. Jeli jsme na Baby a celý den se lezlo jen v krátkých rukávech. Motejlův komín mě trochu potrápil, ale jinak parádní lezení ve sluncem vyhřáté skále. V neděli ráno pěkně nebylo. Zima, černé nebe, vytrvalý děšť. Vyrazili jsme s Márou na Tišnovsko. Z ranče U bizona jsme prošli údolí Libochovky (které jsem před pár týdny nechtěně minul na kole) a přes Žďárec jsme přešli do údolí Loučky. Od vesničky Stryje s krásnou kapličkou jsme se vydali cestou necestou přes kopce, zarostlé rokle, pole a údolí směrem k Říkonínu. Když jsme kvůli zkrácení cesty přelézali přes vagóny nákladního vlaku, připadali jsme si jako hobos. Díky rozvodněným říčkám jsme si i pěkně zabouldrovali - takový přechod po hliněné římse deset metrů nad vodou dokáže cestu velmi zpříjemnit (a protáhnout). Pršet nepřestalo ani na chvíli. Goretex opravdu (ne)funguje :-))). Dobrá akce.

Pár hodně starých fotek (vzhledem k délce mého života). Kdysi jsme měli gáza - auto, kterým jsme jezdili na chalupu na Ostrý. Pak se rozpadl.

Takhle nějak vypadaly mé první výpravy do hor - zalezlý pěkně ve spacáčku a s osobním nosičem. Fotky jsou z dubna roku 1978, kdy mi ještě nebyly ani dva roky.