Modrý Pavouček

Židovský hřbitov v Dolních Kounicích se mi schovával několik let. Když jsem se probudil do zamlžené, deštivé a studené podzimní soboty, vzpomněl jsem si na toto místo, popadl focení a za necelou hodinku už parkuju na Kounickém náměstí. Hřbitov najdete na zvlněné louce ve svahu nad městem, na které je rozseto více než tisíc náhrobků. [gallery link=“file”]

Chtěli jsme na pár dní někam do Slovenských hor, ale počasí nám tento rok vůbec nepřeje. Dovolenou už ale nešlo zrušit a tak volám do Třince, že se tam na pár dní ukážu. Podzimní plískanice s oblibou trávím na naší Beskydské chalupě. V takovém nečase neznám nic lepšího než zalézt do postele s dobrou knížkou a v horském tichu poslouchat jen praskání ohně v kamnech. S sebou jsem si vzal i kolo, abych si před zimou naposledy projel cestičky po hřebenech, které mám tak rád a samozřejmě focení - na podzim fotím v horách nejraději.

Plán na podzimní temnofotografickou výpravu do nové oblasti s tušeným potenciálem opuštěných křížků a zapadlých vesniček se nenápadně zvrhl v lokálkovský výlet krásným slunečným dnem. Bylo to fajn. Po dlouhé době jsem zase vytáhl středoformát a na fotky si ještě počkám. Dávám sem ale jednu od Máry (doufám, že nemá nic proti), která se mi líbí více než bych sám chtěl. Více Márových fotek z výpravy najdete tady.

Na Pálavě jsem byl i lezl zatím jenom jednou. S Orlíkem bychom mohli vyprávět jak nám na naší dvoudenní Pálavskou hákovačskou výpravu ujel autobus, jak jsme pak spali někde v polích, jak na nás padaly laviny kamení a jak se nám tehdy vše zprotivilo a znelíbilo tak, že jsme hned první den zběhli a vrátili se do Brna. Tuto sobotu jsem si na Pálavské skalky udělal úplně jiný názor - krásné lezení ve starých klasikách.

Čechy nás po návratu ze Španěl přivítaly zimou a sněhem. Třinecká narozeninová oslava se tak musela přesunout z chalupy na Ostrém do Hrádku. Zatím co venku pršelo a sněžilo, my jsme seděli u krásných krbových kamen a ládovali jsme se samýma dobrotami. Po třech týdnech ešusového stravování bychom nepohrdli téměř žádným jídlem, ale to co si pro nás Janča s Leškem připravili bylo vskutku “ERM”. V neděli jsme se šli podívat na hřeben. Úplná zima. Dokonce tam někdo šmrdlal na skialpech - grrrr. Ty spousty dobrého jídla a zasněžená krajina v nás vyvolaly pocit vánoc.

Dlouho plánovaná výprava do Španělska je za námi. Hned na začátek musím předeslat, že fotkama ani pár odstavcema textu se atmosféra této země a tohoto vejletu nedá vůbec přiblížit. Projeli jsme velkou část poloostrova a najeli jsme téměř 4 tisíce kilometrů. Strávili jsme tam 22 dnů a kromě dvou nocí, kdy jsme se léčili v jednom privátku, jsme spali ve stanu nebo v autě. Krajina je hodně různorodá a plná překvapení. Úzké uličky a kostelíky, na které jsem se těšil, jsou skoro všude - pan Foglar by měl radost - stínadla skoro v každé vesničce. Ve středozemí jsme si někdy připadali jako v Americe. Projížděli jsme úplně opuštěnou krajinou, kde bych si opravdu nepřál řešit nějaký problém - třeba s autem. Trošku nás zklamala Andaluzie, ve které jsme chtěli strávit nejvíce času. Ale našli jsme oblasti, kde se nám líbilo a těžko jsme se s nimi loučili. Hodně času jsme strávili lezením a byli jsme hrozně rádi, že jsme si ten lezeckej vercajk nakonec vzali. Lezení v oblasti La Mussary bylo jako za odměnu - krásná skála, krásné cesty, vše v téměř liduprázdných sektorech. Padly i nějaká ta 6bčka a našlo se i krásné čtyřdélkové 6ačko. Tady je výběr několika fotek, zbytek někdy na promítání:

O víkendu proběhl další ročník “Pod Parou” - známé to Lokálkovské soutěže v popolízání po šutrácích. Všechno krásně vyšlo - počasí, nebyl jsem poslední, oheň, párky a pivo, spaní v lese a všude kolem fajn lidi. Nashledanou za rok. Tady jsou nějaké obrázky (zbytek dám někam ke stažení).

Na zemi začíná šustit opadané listí a podzimní slunce dostává krásné zlatové zabarvení. Mé neoblíbenější období roku je tady a s ním dlouhé vyjíždky. Oblíbená místa v Krase jsou teď na opačné straně Brna a tak místo Rakoveckých údolí projíždím údolí Bobravu a podnikám objevné výpravy na jihovýchod od Brna. V sobotu to byla “křížová” výprava. Z Omic jsem vyrazil přes Bobravu nahoru k Hlíně a pak křížovou cestou do Ivanovic. Dále pak podlél vody až k magické zřícenině kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích.

Na víkend jsme naplánovali rodinnou akci do Vysočinské Svratky. Jezdilo se na kole, sbíraly se houby, bouldrovalo se na pískách v Toulcových Maštalích a lezlo se na Palicích (tam zas bylo lidí).

V sobotu nás počasí pěkně zklamalo. Z namyšlené trasy nezbylo nic a tak jsem se na Třebíčsko vypravil znovu. Ne svojí vinou jsem neměl mapu, ale celý okruh plánovaný na sobotu jsem objel. Z Budišova přes Rudíkov, Hrozatín, Svatoslav a Radošov do údolí Jihlavy. Podlél vody přes Červenou Lhotu do Třebíče a přes Pocoucov a Nárameč zpátky do Budišova. Líbí se mi tam čím dál více. Dík Máro.