Modrý Pavouček

Ode dneška je pro mě vše jinak. K nahlédnutí dávám mé úplně první obrázky focené stařičkým středoformátovým Pentaconem. Mám velkou radost z toho, že jsem sám zvládl celý postup od expozice až po negativ - a hned napoprvé. Negativ jsem zatím jen promítl na zeď a přefotil digitálem, ale černobílé zvětšeniny už jsou na dosah. Nad mým digitálním nádobíčkem se začínají stahovat chmury.

Takhle nějak si představuju ten náš-váš oddíl. Díky všem za dokonale vydařenej vejkend. A zvláštní dík posílám Árnymu a Pikačovi - to za to všechno.

Dnešní noc patřila vodovkám, banju a vzpomínkám na léta, která jsem žil jen bluegrassem. Je zvláštní jak dokonale se ve mě zvuk pětistrunného banja a bluegrassových instrumentálek propojil s divokou zamlženou krajinou. _Zdálo se mně, zdálo, hej, na nedělu ráno, že byla muzika a u ní chlapců málo. Na ní chlapců málo a dívek na tisíce, třema řade stále, samé klebetnice. Třema řade stále a klebete vázale, na jedno panenko všecke jich skládale.

Když jsem kdysi přišel do Brna, objevil jsem malý kostelík u hradu Veveří. Magické místo. Byl jsem tehdy přesvědčený o tom, že když člověk kostelík obejde po zahradní zdi, bude mít celý rok štěstí.

V sobotu jsme dobyli Yettiho v Himaláji (dík Pidi) a odpoledne Starostu. Dvě dominanty za jeden den, tomu říkám výprava. V neděli jsem vyrazil na průzkum pohraničí a polských Gor Stolowych. Bylo to dobré. Dík všem, hlavně odvážným tahačům, bez kterých je dobývání adršpašských věží nemyslitelné. Fotky od Kámy

Dočkal jsem se. Konečně jsem absolvoval výpravu po staré zaniklé železničce jinak než pěšky. Nedaleko rakouských termálních lázní v Laa, ve kterých probíhalo slavnostní ukončení našeho WiMAXového projektu, je možné projet se na cyklodresíně asi 15km pěknou krajinkou mezi poli, vinicema a malýma vesničkama. My jsme z krajiny moc neviděli, protože jsme celou akci pojali jako velkou výzvu a už od prvního šlápnutí do pedálů se nemilosrdně závodilo.

V pátek mě už klasicky znechutily domluvy na víkend. Odpoledne jsem vyrazil do Rakoveckých údolí - momentálně mé nejoblíbenější části krasu. Nějak jsem podcenil délku namyšlené trasy a rychlost stmívání … a tak jsem si dal kolem osmé celé Mariánské údolí po tmě. Moc pěkné - chvilkama to bylo spíše po paměti než podle toho co jsem viděl. Plán na neděli mi zhatil nějkej “šikula” se stříbrnou oktávkou. Zaparkovat své auto na poloprázdné ulici napůl v zákazu a s totální blokádou auta za sebou může opravdu jen “velmi ohleduplný řidič”.

Včera jsme s Lubošem Povidlákem chvilku vzpomínali na staré časy, kdy jsem prej ještě fotil optimistické, neumělecké a barevné dokumentární obrázky. Časy se mění. Čím dál více mě přitahují obrázky tvořené odstíny jedné barvy.

Po dlouhé době výhradně lezecká akce. Tento rok to lezení pěkně flákám .. to jsou samé kopce, pražce, kompozice a pak to takhle dopadá. Ale bylo fajn. Dík všem. Fotky od Kámy

Všichni jistě znají mojí slabost pro ztrácení dokladů, klíčů a mobilů. Minulý týden se mi povedlo někde mezi Klajdovkou a Rakoveckým údolím vytratit mobil i s klíčema od privátku - dobrodružství v krásné a opuštěné části Krasu se rázem změnilo v potupný návrat do Brna s nejistou vyhlídkou nočního shánění náhradních klíčů. Včera jsem se vydal “sundat pytel”. Celou plánovanou trasu jsem projel a nic neztratil - z Obřan kolem Reslova památníku na kopec, dolů do Mariánského údolí, pak nahoru až k Bukovince a zase dolů do Rakoveckého údolí.