Modrý Pavouček

Chtěli jsme na pár dní někam do Slovenských hor, ale počasí nám tento rok vůbec nepřeje. Dovolenou už ale nešlo zrušit a tak volám do Třince, že se tam na pár dní ukážu. Podzimní plískanice s oblibou trávím na naší Beskydské chalupě. V takovém nečase neznám nic lepšího než zalézt do postele s dobrou knížkou a v horském tichu poslouchat jen praskání ohně v kamnech. S sebou jsem si vzal i kolo, abych si před zimou naposledy projel cestičky po hřebenech, které mám tak rád a samozřejmě focení - na podzim fotím v horách nejraději.

Plán na podzimní temnofotografickou výpravu do nové oblasti s tušeným potenciálem opuštěných křížků a zapadlých vesniček se nenápadně zvrhl v lokálkovský výlet krásným slunečným dnem. Bylo to fajn. Po dlouhé době jsem zase vytáhl středoformát a na fotky si ještě počkám. Dávám sem ale jednu od Máry (doufám, že nemá nic proti), která se mi líbí více než bych sám chtěl. Více Márových fotek z výpravy najdete tady.

Na Pálavě jsem byl i lezl zatím jenom jednou. S Orlíkem bychom mohli vyprávět jak nám na naší dvoudenní Pálavskou hákovačskou výpravu ujel autobus, jak jsme pak spali někde v polích, jak na nás padaly laviny kamení a jak se nám tehdy vše zprotivilo a znelíbilo tak, že jsme hned první den zběhli a vrátili se do Brna. Tuto sobotu jsem si na Pálavské skalky udělal úplně jiný názor - krásné lezení ve starých klasikách.

Čechy nás po návratu ze Španěl přivítaly zimou a sněhem. Třinecká narozeninová oslava se tak musela přesunout z chalupy na Ostrém do Hrádku. Zatím co venku pršelo a sněžilo, my jsme seděli u krásných krbových kamen a ládovali jsme se samýma dobrotami. Po třech týdnech ešusového stravování bychom nepohrdli téměř žádným jídlem, ale to co si pro nás Janča s Leškem připravili bylo vskutku “ERM”. V neděli jsme se šli podívat na hřeben. Úplná zima. Dokonce tam někdo šmrdlal na skialpech - grrrr. Ty spousty dobrého jídla a zasněžená krajina v nás vyvolaly pocit vánoc.

Dlouho plánovaná výprava do Španělska je za námi. Hned na začátek musím předeslat, že fotkama ani pár odstavcema textu se atmosféra této země a tohoto vejletu nedá vůbec přiblížit. Projeli jsme velkou část poloostrova a najeli jsme téměř 4 tisíce kilometrů. Strávili jsme tam 22 dnů a kromě dvou nocí, kdy jsme se léčili v jednom privátku, jsme spali ve stanu nebo v autě. Krajina je hodně různorodá a plná překvapení. Úzké uličky a kostelíky, na které jsem se těšil, jsou skoro všude - pan Foglar by měl radost - stínadla skoro v každé vesničce. Ve středozemí jsme si někdy připadali jako v Americe. Projížděli jsme úplně opuštěnou krajinou, kde bych si opravdu nepřál řešit nějaký problém - třeba s autem. Trošku nás zklamala Andaluzie, ve které jsme chtěli strávit nejvíce času. Ale našli jsme oblasti, kde se nám líbilo a těžko jsme se s nimi loučili. Hodně času jsme strávili lezením a byli jsme hrozně rádi, že jsme si ten lezeckej vercajk nakonec vzali. Lezení v oblasti La Mussary bylo jako za odměnu - krásná skála, krásné cesty, vše v téměř liduprázdných sektorech. Padly i nějaká ta 6bčka a našlo se i krásné čtyřdélkové 6ačko. Tady je výběr několika fotek, zbytek někdy na promítání:

O víkendu proběhl další ročník “Pod Parou” - známé to Lokálkovské soutěže v popolízání po šutrácích. Všechno krásně vyšlo - počasí, nebyl jsem poslední, oheň, párky a pivo, spaní v lese a všude kolem fajn lidi. Nashledanou za rok. Tady jsou nějaké obrázky (zbytek dám někam ke stažení).

Na zemi začíná šustit opadané listí a podzimní slunce dostává krásné zlatové zabarvení. Mé neoblíbenější období roku je tady a s ním dlouhé vyjíždky. Oblíbená místa v Krase jsou teď na opačné straně Brna a tak místo Rakoveckých údolí projíždím údolí Bobravu a podnikám objevné výpravy na jihovýchod od Brna. V sobotu to byla “křížová” výprava. Z Omic jsem vyrazil přes Bobravu nahoru k Hlíně a pak křížovou cestou do Ivanovic. Dále pak podlél vody až k magické zřícenině kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích.

Na víkend jsme naplánovali rodinnou akci do Vysočinské Svratky. Jezdilo se na kole, sbíraly se houby, bouldrovalo se na pískách v Toulcových Maštalích a lezlo se na Palicích (tam zas bylo lidí).

V sobotu nás počasí pěkně zklamalo. Z namyšlené trasy nezbylo nic a tak jsem se na Třebíčsko vypravil znovu. Ne svojí vinou jsem neměl mapu, ale celý okruh plánovaný na sobotu jsem objel. Z Budišova přes Rudíkov, Hrozatín, Svatoslav a Radošov do údolí Jihlavy. Podlél vody přes Červenou Lhotu do Třebíče a přes Pocoucov a Nárameč zpátky do Budišova. Líbí se mi tam čím dál více. Dík Máro.

Víkendová společnost Marka Máry Odvárky slibuje vždy nějaký ten neobvyklý zážitek. Ani tento víkend nebyl výjimkou. Tiše bych přešel sobotní cyklo výlet na Třebíčsko, kdy jsme hrdinsky vybojovali asi 25km v hustém dešti a zčásti zcela mimo cesty. Pole, louky, hustý les, koleje, kopřivy, to vše se dá zvládnout na kole. Večer jsme se sešli na Újezdském statku. Nedělní plán na lezecký průzkum neznáme oblasti - Vranovské skály bych taky nejraději přešel dlouhým mlčením. Nepěkné lezení v rozlámané skále … já bych toho Vlka hnal i s těmi jeho borháky.