Modrý Pavouček

Pár černobílých z nedělní vycházky po Třebíčsku …

Vydali jsme se s Market, Márou, Kámou, Pidim, Dášou a Honzou na nedělní vejlet po Třebíčských cyklostezkách. Fotil snad úplně každej. Počasí vyšlo skoro tak, jak jsme si ho s Márou v tajných fantaziích představovali - zima, vítr, mlha, déšť nebo sněžení, mraky, tma, křížky a stromy bez listí. Ještě se vrátíme! http://marod.rajce.idnes.cz/08_12_07_Trebicsko_Banda/ - Márovy fotky http://pidi.rajce.idnes.cz/2008-12-07_Studenec/ - Pidiho fotky

První hákování po návratu. Mára se konečně dočkal přelezu svého dlouho opěvovaného Beraního rohu V/A2 ve spojení s Malým beranem na Rorejsech. Byli jsme tři a lezli jsme to na tři délky. Hákuje se jen ta horní. Cestou zpátky jsme se koukli do Macochy … blíží se to. http://carya.rajce.idnes.cz/na_rorejsech/ - Fotky od Kámy

Několik fotek bedny. Časem přihodím ještě pár dokumentačních fotek z přefocování na digitál. První sada sklíček převedených do počítačových obrázků. Koukal jsem na to jako na zázrak. Před mýma očima se z negativů po různých úpravách rodily obrázky staré téměř osmdesát let. Sada fotek z mých rodných Beskyd. Na posledních čtyřech fotkách je chata na Ostrém, která stojí dodnes a i po mnoha rekonstrukcích si zachovává své hlavní rysy.

[caption id=“attachment_1626” align=“aligncenter” width=“380”] Pozdrav ze zasněžených Beskyd zasílají malířka Markéta, já alias Franta, plyšovej Méďa z benzinky a bílej tuleň Jarmil.[/caption]

A jsem zpátky, je tady tak krásně …

Už je mi zase líp a tak jsem se v sobotu dopoledne poflakoval po naší čtvrti pojmenované San Mateo. Do centra San Francisca je to asi 20 kiláků a díky neexistující síti veřejné dopravy je tady člověk bez auta tak trošku jako ve vězení. Všude je plno krásných moderních budov a nepočítaně rodinných domků podobných si jako vejce vejci. Musím přiznat, že tady mám i po třech týdnech velké problémy s orientací - vše tady totiž vypadá stejně a snahu rozeznat od sebe jednotlivé křižovatky při jízdě autem jsem už dávno vzdal.

Dnes, v neděli, jsem se rozhodl pro poslední denní výpravu do města. Naplánoval jsem si trasu po západním pobřeží. Zbytek naší Evropské posádky měl v plánu ochutnávky vín někde v údolích na severu nad městem. Část cesty jsme měli společnou a tak jsem se odvezl autem ke Golden Gate parku, tam jsem se vysadil a předal řízení panu Hugovi a jeho společníkům :-). Cesta k parku se díky navigátorovi Hugovi malinko protáhla a musel jsem si vyslechnout nesmyslné a stresující varování o problematickém vstupu do parku. Oddechl jsem si, když jsem zůstal stát na chodníku úplně sám a viděl vzdalující se kufr našeho auta. Skoro třicet nad nulou, modré nebe, vůně oceánu a volnost, paráda.

Všechny velké plány - Josáče, města duchů, prérie, údolí smrti a další, se odkládají na neurčito. Důvodů je hned několik: sníh v Sierra Nevadě, velké vzdálenosti autem těžko zvládnutelné za víkend, ale hlavně banda bacilů co ve mně řádí. Většinu času trávím v posteli nebo u počítače a ven si moc netroufám. Krátce přestavím pár svých věrných papírových společníků. Je zvláštní, že ke knihám, které pro mě hodně znamenají se často dostávám úplně nelogickýma a náhodnýma cestama. Martínka, spolubydlícího z privátu, jsem často vídával začteného do nějaké staré červené knihy. Půjčil jsem si ji jen ze zvědavosti. Dlouho mi pak ležela u postele aniž jsem tušil jaký poklad se mi to tam v prachu povaluje - T.G.Masaryk, Světová revoulce.

Z Ďábelské hory jsem si musel přinést nějakého pekelného bacila. Je pravda, že to spíš bude nedoléčené nachlazení přivezené Čech, ale zní to pěkně. Většinu času teď trávím v posteli s Revolucí (knihou) od T. G. Masaryka, daleko od “kejbl kárů” taženejch lanama, kopcovatejch uliček a šumění moře. Před náma je poslední víkend, na který jsme chystali road trip - to u nás nemáme - sednout do auta a celý víkend projezdit autem po, slovy Philla, very big big country.