Modrý Pavouček

Vztah mezi poloměrem a obvodem kružnice dokáže pěkně potrápit to, čemu říkáme selský rozum. Následující příklad mě provází celý život a ani dnes, po tolika letech, jsem jeho řešení svým selským rozumem zatím nevstřebal. Takže: Zadání Představte si zeměkouli a drát, který natáhnete po rovníku kolem dokola. Zjednodušme tvar země na ideální kouli - drát pak tvoří kružnici. Drát bude dlouhý přibližně 40 000 km a bude leže po celé své délce na zemi. Nyní drát v jednom místě přestřihneme a do místa střihu vložíme 1 metr nového drátu. Celková délka drátu se tak zvětší o jeden metr a drát se po celém obvodu zeměkoule nepatrně zvedne. Otázka zní. Zvedne se po celém obvodu od země tak vysoko, aby vzniklým prostorem kdekoliv prolezla myš?

Po velké sobotní rodinné výpravě na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů - Devět skal, na kterém jsme si pěkně zalezli jsem chtěl v neděli podniknout něco nelezeckého. Ráno volá Mára, že by jel na kolo. Jako na zavolanou. Když jsem kývl, tak z něj vylezlo, že by raději někam na skály, had jeden. Vylákal mě na Sochorskou skalku. Že prý liduprázdná skála, že prý samé lehké cesty, že prý … z Říkonína sjíždíme k ranči u Buvola v údolí Libochovky.

Jednoho zimního večera jsme se s Maky přehrabovali v dokumentárních filmech o druhé světové válce, kterých se mi v poslední době sešlo tolik, že by na ně člověk mohl koukat snad celý zbytek života :-) Zaujal nás příběh o odboji na Hardangerviddě a akci na zničení továrny pro produkci těžké vody. O úspěšné výsadkové akci ve Vemorku jsem četl už dříve, ale dokument je něco jiného než knížka a severské země mě dříve tolik nezajímaly. Když jsem viděl chlapíky přežívající celou zimu v drsných podmínkách mrazivé a bílé náhorní planiny, ve stálém napětí z odhalení a při tom všem podnikající náročné a odvážné sabotáže, nezůstalo jen u shlédnutí filmu.

Michio Kaku se zabývá teoretickou fyzikou. Podílí se na výzkumu teorie strun a pokračuje v Einsteinových výzkumech směřujícím k “Teorii všeho”. Kromě odborné práce je velkým popularizátorem vědy. Jeho knihy mi v mnohém připomínají staré zežloutlé učebnice algebry, analýzy a geometrie, které jsem kdysi dostával od dědy. Když se na průměrného (až podprůměrného) gymnazistu v několika hodinách vychrlí celá teorie limit a derivací, je rád, když pak dokáže podle daných postupů a vzorečků derivovat a intergrovat. Na písemku to stačí. O tom jak tyto postupy vznikly a kolik zajímavých (pro mě i filosofických) myšlenek za tím stojí samozřejmě vůbec nic netuší. A právě ten lidský pohled, kde je vše vysvětlováno jinak než jen sadou vzorečků jsem objevoval ve starých učebnicích.

Nedávno jsem z googlí perspektivy prohledával oblast Kolyma. Nachází se daleko na severovýchodě Ruska a je nechvalně proslulá velkým množstvím Stalinových gulagů. Na přoloženém obrázku, který vypadá spíše jako moderní obraz je opravdická krajina. Když jsem ji zahlédl poprvé, nechtělo se mi věřit, že jde opravdu o dílo přírody. Podívejte se sami.

Rabín Dr. Chaim Potok ( *17.2.1929, +23.7.2002) byl americký spisovatel a rabín. Narodil se v newyorském Bronxu v ortodoxní rodině přistěhovalců z Polska. Stal se rabínem, vystudoval na univerzitě filozofii a nechtěl se vzdát ani náboženského, ani světského prostředí. Působil také jako vojenský kaplan v korejské válce. A taky maloval. První knihu mi kdysi půjčila kamarádka. Byla to kniha Vyvolení, ale neříkala mi tehdy tolik co teď, kdy jsem pro sebe s odstupem několika let Chaima Potoka znovuobjevil. Napsal úžasné knihy, ve kterých se prolíná život v židovských komunitách, filosofie, umění a dějiny. Když jsme s Markét přemýšleli nad zdrojem myšlenek a technických detailů z malířského světa, které použil v knihách o Ašer Levovi, netušili jsme, že sám maloval. Teď už to víme.

Všichni říkali, že bude celý víkend pršet. A nic. Po pátečním večírku deskových her jsem v sobotu po desáté vylezl z postele a napůl ospalý vyrazil po dvou kolech na Lokálkovský sraz v Moravském krase. První letošní dlouhá vyjížďka vedla přes Obřany, Adamov a Olomoučany přímo ke skalám Rudického propadání. Cestou zpátky jsem projel svoji oblíbenou trasu z Jedovnic do Bukovinky a přes Údolí Říčky do Brna. Neděle patřila výletu po památkách na Břeclavsku. Vzal jsem si foťák a užíval si krásné kontrasty dramatického nebe a sluníčkem nasvícených bílých chrámů.

Web 5klatek jsem objevil někdy v roce 2006, hned v prvním roce jeho vzniku. Když se mě někdo ptá, co považuju za dobré fotky, napadne mě vždy jako první 5klatek - polský fotografický magazín, který nepravidelně vychází ve formátu PDF. Každé číslo obsahuje několik sad fotografií vybraných autorů s krátkým rozhovorem na dané téma. Kdo se o focení jen trošku zajímá, nebude ani v nejmenším litovat času strávených nad všemi dosud vydanými čísly. Jen dodám, že nejde o žádné líbivé fotky krajinek, čekejte spíš syrový, někdy brutální, ale rozhodně zajímavý pohled na svět kolem nás.

Po několika týdnech odkládání, překládání a plánování jsme se konečně dostali na chalupu. Váhali jsme jestli brát běžky, sjezdovky, skialpy nebo nic. S vidinou zmrzlého jarního firnu nakonec balíme v pátek odpoledne skialpy a večer už potmě ťapkáme nahoru na Ostrý. Celý víkend bylo nad nulou a sníh nám mizel před očima. Každý den se zvětšovaly ostrůvky odkryté země. Nakonec jsme byli rádi, že jsme se dostali zpátky dolů na lyžích a nemuseli jsme je potupně snášet na zádech.Ještě pár dnů a je po sněhu - aspoň v Beskydech. Už se těším na kolo. Takový přejezd celého hlavního hřebene za jeden den …

Vydal jsem se na poznávací výlet do nejbližšího okolí. Po Veslařské jezdím každý den, ale nikdy jsem nevěděl co je nahoře nad vilkami, hrádky a chemickou fakultou. Teď už to vím. Je tam nepočítaně zahrádek, kterýma se proplétají často slepé (bohužel) cesty a cestičky. Objevil jsem hned několik starých altánků v zarostlých zahradách, to by bylo místo pro naše focení a malování.