Modrý Pavouček

Letošní vánoce i nový rok jsme seděli doma. Na začátku listopadu se k nám nastěhovaly nemoci a nepodařilo se nám je vyhnat. Naštěstí nebylo moc pěkné počasí a tak se nám tolik nestýskalo po lyžích, bruslení a koulování. Já jsem měl dost času na nové dobro a vzniklo tak video se skladbou Greensleeves. Naučil jsem se ji od Hericha Nováka a naučil jsem se na ní spousty věcí ohledně nahrávání a míchaní zvuku.

Tento rok jsem Boženku hodně zanedbával. Rád jsem se tedy přidal k Ládinovi na víkendovou akci. Oba jsme měli své plány a počasí nám přálo. Sluníčko, modré nebe, ve stínu zima, ale jinak téměř babí léto. Oba jsme vyrazili do Polska. Láďa běžel na Czernicu, já jsem vyrazil na kole na velký okruh po Rychlebech a Klodzké kotlině. Veliká nádhera. Jel jsem přes místa, která mám rád a projel jsem si hodně úseků, které jsem si vytipoval z auta.

Ani velice špatná předpověď počasí nás nedokázala odradit od výpravy na naší Beskydskou chalupu. I v dešťi, zimě a mlze se dá vždy něco podnikat. Například vyrábět harpuny, jít fotit do pralesa Čerňavina nebo si skočit na turistickou chatu na nějakou dobrotu. V neděli vyšlo sluníčko a oteplilo se. To by člověk nevěřil jak se počasí dokáže takhle za pár hodin změnit. Šli jsme na Kamenitý na oběd víkend jsme si všichni užili.

Na podzimní prázdniny našich dětí jsme vyjeli na chalupu do Svratky. Tento rok jsme tam moc nejezdili. O to více jsme se těšili, že si to během pěti dní vynahradíme. Z Třince dojela, s malým zpožděním kvůli porouchanému autu, celá rodinka. Druhý den dorazila Markét z Brna a tak jsme se nakonec všichni sešli. Počasí bylo úžasné - teplo, sluníčko, modré nebe, barevno. V Brně bylo celou dobu zataženo a mrholilo.

Nedělní výprava s Kámou, Vagošem, Prokopem a Grétkou do Chřibů. Z Brna až na místo byla hustá mlha, ze které jsem vyjeli až nahoře na parkovišti. Pak už bylo krásně slunečno a teplo. Opět jsme se podívali na pár míst, na kterých jsme nikdy nebyli - např. na hoře Svaty Vincent, na které stojí přírodní motlitebna a malá dřevěná kaplička, nebo rezervace “Ocásek”, která je hodně podobná pralesu Čerňavina na Ostrém.

V úterý večer jsem nabalil dodávku a vyrazil na sever. Pozdě v noci jsem zaparkoval na svém oblíbeném plácku nad Šléglovem. Ticho, tma, klid. Ráno bylo krásně, dole v údolí mlha, běhal jsem s foťákem po loukách kolem auta. Plán na středu byl projít část Rychlebského hřebene a posbírat značení z běžeckého závodu Zapomenuté hory, který se tam konal o víkendu. Přejel jsem na stejné místo jako jsme byli před dvěma týdny - Novy Geraltow.

Spojení dvou výprav. Sobotní byla deštivá. Mělo pršet celý den, ale nepršelo, tak jsem v podvečer narychlo vyrazil na Tišnovsko. Tušil jsem, že zmoknu, tak jsem si vzal sluchátka a audio knížku. Celou cestu jsem poslouchal “Svědectví z KLDR” od Niny Špitálníkové a bylo to magické. Šílené příběhy lidí, do toho tma, , mlha, déšť, bláto, promočený jsem byl už na začátku. A druhý den Třebíčsko s Markét a dětmi. Vyšlo sluníčko, bylo teplo, měli jsme čas na oheň i česání jablek.

Krásný víkend s Markét a dětma v Rychlebských horách. Měl jsem původně hrát malý koncert s Tomem a Janou v Nové Senince, ale Tom si rozřízl nohu a z hraní sešlo. O to více času jsme mohli strávit na zajímavých místech. Z pátku na sobotu jsme přespali na mém oblíbeném místě nad Šléglovem. Ráno jsme ve Starém městě dokoupili zásoby a snídali jsme v mlze na Kladském sedle. V Polsku už ale bylo krásně slunečno.

Hlavním cílem výpravy byla návštěva Karla Začala v Krnově. Jel jsem si zkusit zahrát na javorové dobro, nad kterým přemýšlím už pěkných pár let. Vše dopadlo dobře a výprava pokračovala směr Jeseníky a Staroměstsko. Z Videlského sedla jsem vyběhl (doslova) na Švýcárnu a prozkoumal jsem další část loveckého chodníku, který jsme procházeli nedávno s Matýskem. A koukl jsem se i k Vysokému vodopádu, u kterého jsem byl kdysi jednou v hlubokém sněhu, s mačkama a cepínem.

Krásná pochmurná vyjížďka po neznámých i známých místech Konicka. Bylo zamračeno, sem tam zapršelo a foukal vítr. Díky tomu nebyli nikde žádní lidé, potkal jsem za celou dobu jen dva cyklisty. Tak se mi to líbí. Stavil jsem se ohřát za Tomem s Jančou do Ospělova. Těžko jsem odolával nabídce koupání v kádi s horkou vodou, ale znám se, dál už by se mi nechtělo, zvlášť kdybych si dal s Tomem pivo a slivovičku, k čemuž není v Ospělově nikdy daleko.