Modrý Pavouček

Na zemi začíná šustit opadané listí a podzimní slunce dostává krásné zlatové zabarvení. Mé neoblíbenější období roku je tady a s ním dlouhé vyjíždky. Oblíbená místa v Krase jsou teď na opačné straně Brna a tak místo Rakoveckých údolí projíždím údolí Bobravu a podnikám objevné výpravy na jihovýchod od Brna. V sobotu to byla “křížová” výprava. Z Omic jsem vyrazil přes Bobravu nahoru k Hlíně a pak křížovou cestou do Ivanovic. Dále pak podlél vody až k magické zřícenině kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích.

Na víkend jsme naplánovali rodinnou akci do Vysočinské Svratky. Jezdilo se na kole, sbíraly se houby, bouldrovalo se na pískách v Toulcových Maštalích a lezlo se na Palicích (tam zas bylo lidí).

V sobotu nás počasí pěkně zklamalo. Z namyšlené trasy nezbylo nic a tak jsem se na Třebíčsko vypravil znovu. Ne svojí vinou jsem neměl mapu, ale celý okruh plánovaný na sobotu jsem objel. Z Budišova přes Rudíkov, Hrozatín, Svatoslav a Radošov do údolí Jihlavy. Podlél vody přes Červenou Lhotu do Třebíče a přes Pocoucov a Nárameč zpátky do Budišova. Líbí se mi tam čím dál více. Dík Máro.

Víkendová společnost Marka Máry Odvárky slibuje vždy nějaký ten neobvyklý zážitek. Ani tento víkend nebyl výjimkou. Tiše bych přešel sobotní cyklo výlet na Třebíčsko, kdy jsme hrdinsky vybojovali asi 25km v hustém dešti a zčásti zcela mimo cesty. Pole, louky, hustý les, koleje, kopřivy, to vše se dá zvládnout na kole. Večer jsme se sešli na Újezdském statku. Nedělní plán na lezecký průzkum neznáme oblasti - Vranovské skály bych taky nejraději přešel dlouhým mlčením. Nepěkné lezení v rozlámané skále … já bych toho Vlka hnal i s těmi jeho borháky.

Na víkend jsme se vypravili za našima do Beskyd. Tentokrát jsem se k focení, kreslení ani čtení vůbec nedostal. Pořídil jsem si nové kolo a logicky pak všechen volný čas, pokud jsem zrovna nespal nebo nedělal se dřevem, patřil Beskydským hřebenům, údolím a nekonečným lesům. Doma jsem se probíral starými věcmi a našel jsem obrázky z dob, kdy jsem se ještě jako dítko základní školou povinné učil kreslit. Beskydský křest nového kola stál za to. Ráno jsem z Třince vyrazil nahoru na hřeben, po kterém jsem dojel až na Bílý kříž. Pak dlouho z kopce až dolů ke Starým Hamrům. Objel jsem Lysou i Smrk a za Bílou jsem přes Martiňák nastoupal zpátky na hřeben. Na Pustevnách jsem se otočil k návratu a podhorskými cestičkami jsem se vrátil do Třince. Jaké bylo převýšení netuším a vzdálenost jsem podle mapy spočítal asi na 120km. Tolik jsem po Beskydech zatím nikdy nenajel. Cyklistice zdar !

Akce jako za starých časů - v pátek po práci co nejrychleji sbalit věci do auta a hurá do Tater. Po deváté večer už svižným tempem ťapkáme na Skalnaté pleso. Před půlnocí spokojeně usínáme v budově lanovky. Weberovka V pět ráno už jsme na cestě pod náš hlavní cíl - Weberovku. Je to stará klasika z dob pana Stanislawského. Lezeme deset délek po Německý žebřík, pak doprava nahoru do sedla za Ušatou veží a na vrchol po SZ hraně. Před druhou hodinou sedíme na vrcholu Kežmarského štítu a já mám za sebou zase jeden splněný sen.

Asi tak po desíti letech jsem se podíval do Malé Hraštice, kam jsme od malička jezdili za pražskou částí rodiny. Kraj kolem Orlíku a Slapů je jako stvořený k výpravám na kole - zapadlé vesničky, křížky, koupání v přehradách, krajina zvlněná jak na Vysočce. V sobotu proběhl první kanoistický výcvik na akci Femundsmarka.

Po sobotní cyklo vyjížďce na Šmelcovnu jsem měl chuť na něco většího. A tak v neděli ráno pěkně šlapu kolem přehrady směrem na Hvozdec a Javůrek. U Říček vidím poprvé Bobravu. Proletím Chroustovským údolím do Rosic a po asfaltkách se doplazím až do Radostic. Tam začíná nejhezčí část - úzké údolí Bobravy. V údolí je plno starých chalup a mlýnů, tak jak to mám rád. V malé hospůdce si dávám bramborové placky s mákem a povidly, rozhodně doporučuju. Údolí končí v Želešicích.

Grunt na Blatinách patřil tento víkend nám. Nebýt té nešťastné Jobrovy příhody, řekl bych, že se vše vydařilo přesně jak mělo a že si každý přišel na své (aspoň doufám). Chtěl bych poděkovat všem, kteří se za náma přijeli podívat, něco malého nám přivezli, pomohli nám s přípravama, s promítáním, s konzumací všech dobrot, s hudbou a nakonec i s úklidem. Zase jednou mi došlo, jak je to příjemné a potřebné mít kolem sebe ty své lidi.

Po půl roce se začínám sžívat s novou cestou do práce. Když se mi chce, jezdím přes Oboru a Kohutovice, někdy si projedu Kamenku, ale nejčastěji jedu podél vody z Žabin přímo na Vídeňskou. Začal jsem jezdit v zimě ve sněhu a jezdím za každého počasí. Potkávám stejné lidi a vnímám pravidelný rytmus stezky. Na kopečku nad Kamenkou venčí paní dva neposlušné psy, kvůli kterým musím vždy téměř zastavit. Pod Kamenkou potkám často starého pána, který chodí na dlouhou procházku za deště i ve sněhu.