Maky se konečně začala usmívat, vstala z postele a vypadá to, že je všem nemocem konec. V sobotu jsme podnikli aklimatizační výlet do Moravského krumlova. Zlehka jsme prošli památky včetně židovského hřbitova, na který se může (minulý rok jsem tam lezl spiklenecky přes zeď). Škoda, že to nevyšlo s Muchovou obrazárnou - v tom vedru se nám nechtělo stát v řadě na lístky. A protože aklimatizace proběhla úspěšně, rozhodli jsme se pro něco většího. Nedělní slunečné ráno. Chystáme kola a přesouváme se autem do vesničky Nuzířov. Cestou necestou projíždíme Skaličkou a Malou Lhotou do Žernovníka. První občerstvení v cyklo hospůdce. Mají tam dobré uzené klobásy. Stoupáme přes Býkovice do vesničky Kunčina ves, která je nejzazším místem dnešní výpravy. Za vesničkou se dostáváme na nejvyšší bod (aspoň podle toho nekonečného kopce) a krásným dlouhým sjezdem projíždíme Rašov a zastavujeme až u hospůdky v Jamném. Medovník tam dávají se šlehačkou a ořechy. Přes Železné, Drásov a kukuřičné pole přijíždíme do výchozího bodu výpravy. Za sebou máme 40km a spousty výhledů na krásnou krajinu Tišnovska. Někdy by člověk neřekl jak pěkná místa má hned pod nosem. Určitě se sem ještě podíváme.
Před rokem jsme si s Markét slíbili, že rok společného života pod jedním jménem pojedeme oslavit k naší svatební kapličce. Z oslavy na Blatinách jsme si pro tuto příležitost schovali malou část dárku od kámošů - jeden bílý létající lampión. Kvůli zdravotním komplikacím jsme ale nakonec o výročním víkendu místo kapliček sháněli odvoz do nemocnice. Když jsme v sobotu pozorovali z okna duhu, říkali jsme si, že na nás někdo myslí a projevuje nám svoji přízeň alespoň takhle.
Přes zimu jsem začal zase trošku muzicýrovat. Díky Davidovi, Vítkovi a Janči znovu nacházím ty příjemné pocity z hraní ve více lidech. A aby byla nějaká změna, rozhodl jsem se, že se stanu dobrákem. Bluegrassoví fandové určitě ihned pochopili, že se nechystám měnit své charakterové vlastnosti, ale že dobráctví má co do činění s hudebním nástrojem zvaným Dobro. Nástroj vymyslel, a v roce 1926 v USA patentoval, John Dopyera, který pocházel ze Slovenské vystěhovalecké rodiny. Americký publicista Richard Smith o tom napsal: “Vynález nové kytary byl brilantním spojením více originálních myšlenek, používaných původně v tak rozdílných oblastech jako byl fonografický průmysl, výroba automobilů, stavba houslí a banjí a zlatnictví.” Název Dobro vznikl ze slov DO pyera BRO thers.
Poslední rok pracuji pro mezinárodní společnost NSN (Nokia Siemens Networks), která zaměstnává lidi z celého světa. K napsání dnešního příspěvku mě přivedl mail, který se do mé schránky dostal v rámci běžné komunikace s indickou pobočkou. Obsahem mailu byl mírný (podle mě až moc mírný) apel indických šéfů na své zaměstnance, aby v práci opravdu pracovali a neflákali se. Přesný text se zde publikovat neodvážím, ale za vše hovoří graf na obrázku, který byl v mailu uveden jako argument na podporu tvrzení o nalomené pracovní morálce zaměstnanců.
Je pátek večer. Odpolední vyjíždka do lesů k Bitýšce byla sice blátivá, ale venku je konečně krásně. Je modro a zapadá slunce. S Davidem brnkáme bluegrassové instrumentálky a mezi tóny definitivně zavrhujeme jarní lyžovačku v Tatrách. Když už má být v Tatrách po dvou měsících čekání pěkně, vrhnou se na nás bacily. Tento rok už nám to asi nevyjde. Sníh nám utíká a počasí je naprd. Na Tatry se přes víkend nenápadně koukám alespoň přes webové kamery - kdyby tam náhodou bylo škaredě, tak bych si tím krásně zdůvodnil naši neúčast. Vše zbytečně, bylo tam pěkně.
Několik měsíců trvala organizace a jeden víkend realizace. Setkání Brněnsko - Třinecké rodinky na chalupě ve Svratce se vydařilo. Počasí, i při té své nevypočitatelnosti v poslední době, nám dopřálo dostatek času na kola, lezení i grilování. Víkend jsme si s Maky protáhli až do pondělka. Večer před návratem do Brna jsme lezli na Drátníku - zima, mokro a vítr jak v Tatrách, ale zato nikde ani noha.
Blíží se konec víkendu a chceme s Maky někam na kopce. Předpověď nic moc a na oddílovou 24-hodinovku se nám nechce. Listuji v hlavě seznamem oblíbených míst a vybírám Kraličák, přesněji chatu Návrší. Jeden telefonát chatařce Míše a během minuty je vše domluvené. Árny dlouho neváhá a přidává se k nám. Tak jedém. Dopoledne míříme do Červeného potoka podívat se na ká-pětku. Za zkratkou se skrývá velký dělostřelecký srub z předválečného období, který si vzala do parády banda nadšených bunkráků. Po ledové (v podzemí byla hrozná zima) prohlídce ještě pomáháme Lobovi (bunkrákovi) vytáhnout auto z bahna a pak přejíždíme do horské vesničky Vojtíškov.
Od víkendu už Zdenka neslyší na jméno Šípová. Jmenuje se teď Odvárková - to po Márovi. Vše se událo na nádvoří hradu Valdštejn a bylo to pěkné. Jedlo se, pilo se, udilo se, tančilo se a hodovalo dlouho do noci a možná až do zamračeného rána - nevím, protože jsem usnul. Všude kolem dokola jsou skály, ale na lezení to tentokrát nebylo, to se budeme muset vypravit někdy extra, bez deště a zimy.
Je pátek odpoledne a my uháníme na daleký sever což jsou pro nás Beskydy. V kufru auta se povaluje bágl s lezením a cestou spřádáme plány na další dva dny. V kalendáři je víkend psanej jako májovej, ale počasí venku je vzorně aprílové.
V sobotu jedem s našima do Štramberka. V arboretu je pěkné lezení, ale vychází nám to jen na jednu cestu. Po slanění totiž přebírá vládu nad lomem jinej živel - bouřka, déšť a kroupy. Balíme a utíkáme pryč seč nám síly stačí. Po posilnění polívkou, pivem, štramberskýma ušima a medovým vínem stoupáme úzkýma uličkama mezi starýma dřevěnkama až na trůbu. Nádhera.
Čarodějnické svátky jsme strávili na chalupě ve Svratce - vesničce na Vysočině poblíž pramene stejnojmenné řeky. V pátek večer po setmění místní zapálili obrovskou hranici z větví a pařezů, kolem které řádili děti a čarodějnice. Do toho všeho ještě onňostroj a staré předválečné trampské písničky.
Mělo pršet, ale nepršelo. Tak jsme na nic nečekali a hned ráno batoh s lezeckýma krámama na záda a hurá na kole směr Čtyři palice. Skála byla trošku mokrá a obtížnost cest tak mírně (příjemně) stoupla (Maky se to moc nelíbilo), ale lezení krásné - nikde v dohledu totiž nebyla ani noha, až později odpoledne došlo pár lidí.