Modrý Pavouček

Po půl roce se začínám sžívat s novou cestou do práce. Když se mi chce, jezdím přes Oboru a Kohutovice, někdy si projedu Kamenku, ale nejčastěji jedu podél vody z Žabin přímo na Vídeňskou. Začal jsem jezdit v zimě ve sněhu a jezdím za každého počasí. Potkávám stejné lidi a vnímám pravidelný rytmus stezky. Na kopečku nad Kamenkou venčí paní dva neposlušné psy, kvůli kterým musím vždy téměř zastavit. Pod Kamenkou potkám často starého pána, který chodí na dlouhou procházku za deště i ve sněhu.

Vůbec netuším kdo všechno se chodí na můj webík dívat. A tak si dovoluji dát na vědomost všem známým i neznámým webouškům, že jsou o víkendu vítaní na Vysočině na Blatinách. Sejde se tam pár fajnovejch lidí, bude něco na pití, na jídlo, dá se lézt, jen na kolo. Jo a taky jsem se konečně dokopal dát dohromady pár fotek z Indie, takže jestli seženu projektor, bude i nějaké promítání. Pokud se někdo rozhodnete přijet, dejte prosím vědět mailem nebo SMSkou.

Velký Beskydský trek aneb obhlídka mého revíru První den V sobotu ráno odevzdáváme nedaleko Frenštátu pod Radhoštěm auto rodičům a vyrážíme ve složení Káma + M + M na velkou pouť srdcem mých rodných hor. Ze sedla Pindula na Radhošť, pak přes Pustevny na Čertův mlýn a dolů na pivo na Martiňák. Přichází nejhezčí část pochodu - opuštěná krajina, pěšinky, potoky, stromy rostoucí na pařezech (detaily podá Káma). Pro přenocování jsme vybrali malou loučku na soutoku několik a potoků.

Pršelo a tak jsme místo do Tater vyrazili s Marky na Vysočinu do Svratky. Tam pršelo taky, ale v dešťové pauze se nám v sobotu podařilo dobýt všechny Čtyři palice. Expedičně jsme vysápali i navlhlého Tovaryše. Neděle patřila skanzenům - Veselý kopec a Betlém v Hlinsku. Taktně k Vysočinským malířům bych nejraději pomlčel o výstavách jejich obrazů na různých místech Vysočiny, hrůza a děs. Čekali jsme, že si spravíme chuť na zámku v Nasavrcích, kde začíná výstava pana Odvárky, ale bohužel, přijeli jsme pár hodin před zahájením.

Jedním z míst, kde bych chtěl v Brně jednou bydlet je kopeček Ruský vrch v Komíně. Už jsme tam vybrali jeden starej domek - poznáte ho podle ptačích pírek na dveřích.

V sobotu v poledne se v kostelíku na kopci nad Starou Líšní zvonilo jen pro nás. Oddal nás náš známý - líšeňský farář František. Chtěli jsme být tento den jen se svýma nejbližšíma a tak se omlouváme, že jsme celou akci trošku ututlali. Všechny kámoše a kámošky, kteří by s námi chtěli pobýt, zveme 18.-19. července na Blatinský grunt - podrobnosti dáme vědět během tohoto týdne. M & M

Čtyři dny kolování a běhání po kopcích. Ve čtvrtek jsem utíkal po hřebenu na Slavíč a zpátky - asi deset kiláků, jedna přestávka, padesát minut. Potrénujeme ve Wilsonově lese a uvidíme příště.

Od Arnyho dostala Market k přečtení knihu Miloše Urbana Lord Mord. Když jsem zjistil, že se děj odehrává v uličkách staré Prahy, přečetl jsem knihu jedním dechem. Od klukovských let, kdy jsem posvátně pročítal Foglarovy knihy o Stínadlech a záhadných Vontech, mám velkou slabost pro temné uličky, staré kostely, opuštěné hřbitovy, dvory, brány a průchody. Jaká škoda, že se ztrácejí. Po přečtení knihy mě zajímalo, do jaké míry je obsah smyšlený.

V neděli ráno jsem se na kole vydal na první letošní velkou výpravu. Projel jsem celý, nad mapou namyšlený, okruh: Brno, V. Bitýška, Tišnov, Hluboké dvory, Milonice, Blansko, Adamov, Brno. Nejhezčí část trasy byla po loukách na svazích Stanoviska a pak průjezd vesničkami Hluboké hory a Újezd u Černé hory. Všude krásně opuštěná krajina, lesy, louky a zarostlé cesty, na kterých někdy celé hodiny nepotkáte člověka. [gallery link=“file”]

V sobotu jsem se po dlouhé době dostal do katedrály na Petrově. Strávili jsme tam jenom chvilku, ale stihl jsem zaregistrovat obrovské obrazy po stěnách a taky tichý a nekonečný prostor všude kolem. V neděli jsme se pro změnu podívali na Veveří a poprvé byla otevřená horní brána od kapličky. Ještě nikdy jsme nebyl na vnitřních nádvořích. Je škoda, že zrovna hrad zavírali a nestihli jsme prošmejdit všechna zákoutí, průchody a brány.