Blíží se konec víkendu a chceme s Maky někam na kopce. Předpověď nic moc a na oddílovou 24-hodinovku se nám nechce. Listuji v hlavě seznamem oblíbených míst a vybírám Kraličák, přesněji chatu Návrší. Jeden telefonát chatařce Míše a během minuty je vše domluvené. Árny dlouho neváhá a přidává se k nám. Tak jedém. Dopoledne míříme do Červeného potoka podívat se na ká-pětku. Za zkratkou se skrývá velký dělostřelecký srub z předválečného období, který si vzala do parády banda nadšených bunkráků. Po ledové (v podzemí byla hrozná zima) prohlídce ještě pomáháme Lobovi (bunkrákovi) vytáhnout auto z bahna a pak přejíždíme do horské vesničky Vojtíškov.
Číst dál ...
Od víkendu už Zdenka neslyší na jméno Šípová. Jmenuje se teď Odvárková - to po Márovi. Vše se událo na nádvoří hradu Valdštejn a bylo to pěkné. Jedlo se, pilo se, udilo se, tančilo se a hodovalo dlouho do noci a možná až do zamračeného rána - nevím, protože jsem usnul. Všude kolem dokola jsou skály, ale na lezení to tentokrát nebylo, to se budeme muset vypravit někdy extra, bez deště a zimy.
Číst dál ...
Je pátek odpoledne a my uháníme na daleký sever což jsou pro nás Beskydy. V kufru auta se povaluje bágl s lezením a cestou spřádáme plány na další dva dny. V kalendáři je víkend psanej jako májovej, ale počasí venku je vzorně aprílové.
V sobotu jedem s našima do Štramberka. V arboretu je pěkné lezení, ale vychází nám to jen na jednu cestu. Po slanění totiž přebírá vládu nad lomem jinej živel - bouřka, déšť a kroupy. Balíme a utíkáme pryč seč nám síly stačí. Po posilnění polívkou, pivem, štramberskýma ušima a medovým vínem stoupáme úzkýma uličkama mezi starýma dřevěnkama až na trůbu. Nádhera.
Číst dál ...
Čarodějnické svátky jsme strávili na chalupě ve Svratce - vesničce na Vysočině poblíž pramene stejnojmenné řeky. V pátek večer po setmění místní zapálili obrovskou hranici z větví a pařezů, kolem které řádili děti a čarodějnice. Do toho všeho ještě onňostroj a staré předválečné trampské písničky.
Mělo pršet, ale nepršelo. Tak jsme na nic nečekali a hned ráno batoh s lezeckýma krámama na záda a hurá na kole směr Čtyři palice. Skála byla trošku mokrá a obtížnost cest tak mírně (příjemně) stoupla (Maky se to moc nelíbilo), ale lezení krásné - nikde v dohledu totiž nebyla ani noha, až později odpoledne došlo pár lidí.
Číst dál ...
Vztah mezi poloměrem a obvodem kružnice dokáže pěkně potrápit to, čemu říkáme selský rozum. Následující příklad mě provází celý život a ani dnes, po tolika letech, jsem jeho řešení svým selským rozumem zatím nevstřebal. Takže:
Zadání Představte si zeměkouli a drát, který natáhnete po rovníku kolem dokola. Zjednodušme tvar země na ideální kouli - drát pak tvoří kružnici. Drát bude dlouhý přibližně 40 000 km a bude leže po celé své délce na zemi. Nyní drát v jednom místě přestřihneme a do místa střihu vložíme 1 metr nového drátu. Celková délka drátu se tak zvětší o jeden metr a drát se po celém obvodu zeměkoule nepatrně zvedne. Otázka zní. Zvedne se po celém obvodu od země tak vysoko, aby vzniklým prostorem kdekoliv prolezla myš?
Číst dál ...
Po velké sobotní rodinné výpravě na nejvyšší vrchol Žďárských vrchů - Devět skal, na kterém jsme si pěkně zalezli jsem chtěl v neděli podniknout něco nelezeckého. Ráno volá Mára, že by jel na kolo. Jako na zavolanou. Když jsem kývl, tak z něj vylezlo, že by raději někam na skály, had jeden. Vylákal mě na Sochorskou skalku. Že prý liduprázdná skála, že prý samé lehké cesty, že prý … z Říkonína sjíždíme k ranči u Buvola v údolí Libochovky.
Číst dál ...
Jednoho zimního večera jsme se s Maky přehrabovali v dokumentárních filmech o druhé světové válce, kterých se mi v poslední době sešlo tolik, že by na ně člověk mohl koukat snad celý zbytek života :-) Zaujal nás příběh o odboji na Hardangerviddě a akci na zničení továrny pro produkci těžké vody. O úspěšné výsadkové akci ve Vemorku jsem četl už dříve, ale dokument je něco jiného než knížka a severské země mě dříve tolik nezajímaly. Když jsem viděl chlapíky přežívající celou zimu v drsných podmínkách mrazivé a bílé náhorní planiny, ve stálém napětí z odhalení a při tom všem podnikající náročné a odvážné sabotáže, nezůstalo jen u shlédnutí filmu.
Číst dál ...
Michio Kaku se zabývá teoretickou fyzikou. Podílí se na výzkumu teorie strun a pokračuje v Einsteinových výzkumech směřujícím k “Teorii všeho”. Kromě odborné práce je velkým popularizátorem vědy.
Jeho knihy mi v mnohém připomínají staré zežloutlé učebnice algebry, analýzy a geometrie, které jsem kdysi dostával od dědy. Když se na průměrného (až podprůměrného) gymnazistu v několika hodinách vychrlí celá teorie limit a derivací, je rád, když pak dokáže podle daných postupů a vzorečků derivovat a intergrovat. Na písemku to stačí. O tom jak tyto postupy vznikly a kolik zajímavých (pro mě i filosofických) myšlenek za tím stojí samozřejmě vůbec nic netuší. A právě ten lidský pohled, kde je vše vysvětlováno jinak než jen sadou vzorečků jsem objevoval ve starých učebnicích.
Číst dál ...
Nedávno jsem z googlí perspektivy prohledával oblast Kolyma. Nachází se daleko na severovýchodě Ruska a je nechvalně proslulá velkým množstvím Stalinových gulagů. Na přoloženém obrázku, který vypadá spíše jako moderní obraz je opravdická krajina. Když jsem ji zahlédl poprvé, nechtělo se mi věřit, že jde opravdu o dílo přírody.
Podívejte se sami.
Číst dál ...
Rabín Dr. Chaim Potok ( *17.2.1929, +23.7.2002) byl americký spisovatel a rabín. Narodil se v newyorském Bronxu v ortodoxní rodině přistěhovalců z Polska. Stal se rabínem, vystudoval na univerzitě filozofii a nechtěl se vzdát ani náboženského, ani světského prostředí. Působil také jako vojenský kaplan v korejské válce. A taky maloval.
První knihu mi kdysi půjčila kamarádka. Byla to kniha Vyvolení, ale neříkala mi tehdy tolik co teď, kdy jsem pro sebe s odstupem několika let Chaima Potoka znovuobjevil. Napsal úžasné knihy, ve kterých se prolíná život v židovských komunitách, filosofie, umění a dějiny. Když jsme s Markét přemýšleli nad zdrojem myšlenek a technických detailů z malířského světa, které použil v knihách o Ašer Levovi, netušili jsme, že sám maloval. Teď už to víme.
Číst dál ...