Modrý Pavouček

Konečně jsme vyhnali chřipku a můžem zase ven. Držíc se hesla “Žádné větší akce zatím nerozjíždět”, jsme se rozjeli do blízkého okolí Brna. Výprava na Babylón Dolní Loučky máme rádi a tak jsme tentokrát zamířili do protisvahu - nad vesničku Kaly (znají všichni co jezdí na Vysočinu). Plán byl od začátku úplně jasný - dojet tam a pak se uvidí. Cha. Chtěli jsme se projít po náhorních loukách a při té příležitosti provětrat našeho draka. Obojí se povedlo a rozhledna na vrcholu Babylón byla za odměnu - mimochodem moc pěkné místo na táborák a noc pod širákem.

Kniha, ke které jsem se dostal jednoho večera, když ležela Maky nemocná v posteli a chtěla číst pohádky. Rozečtená sbírka Erbenových pohádek nám ten večer moc neseděla a jako na zavolanou se vynořila z knihovny kniha o malém děvčátku jménem Momo. Pravda, na první pohled to opravdu vypadá jako dětská knížka, ale to jen na ten první. Michael Ende ji napsal před více než čtyřiceti lety, ale to vůbec nevadí - naopak, přesně se hodí na to jak dnes s časem lidé zacházejí.

Chřipce, té se u nás doma teď daří. Když mě složila do postele, běhala kolem mě Maky tak dlouho, až ji nakonec sama dostala. To já už začínal jezdit na kole do práce a tak se role prohodily. Maky ležela a já dělal pečovatelku. A když už jsme se s chřipkou loučili, rozhodla se ještě chvilku zůstat a role se potřetí prohodily. Suma sumárum - už druhý měsíc sedíme doma a nejdelší výpravy jsou do místní Billy pro jídlo. Já jsem si jednou vyšel až k Anthroposu.

První mojí knihou L. Feuchtwangera byla kniha o Goyovi, kterou jsem četl když jsem objevil jeho kresby Hrůzy války z boje Španělů o nezávislost. Tehdy se mi zalíbila Feuchtwangerova kombinace detailně vylíčených historických obrazů a zajímavého děje. A pak už to šlo rychle po sobě: Židvoka z Toleda - o soužití Židů, křesťanů a muslimů ve středověkém Španělsku. Židovská válka , Synové a Zaslíbená země - trilogie o židovi Jesefu Flaviovi z doby dobytí Jeruzaléma Římany po začátku letopočtu

Po dlouhé době jsme se podívali do pralesa Čerňaviny, na Ostrý a na Kamenitý. Všude bylo krásně vysněženo.

Tenhle koncert KK Bandu jsme si zakroužkovali už na podzim minulého roku. Vsugerovali jsme si, že to bude velká akce se spoustou lidí a báli jsme se, že na nás nevyjdou lístky. Zbytečně. V Metru se sešlo jen pár lidí - většinou kámošů KK (Krajíčka a Krále). Ale o co míň bylo v klubu lidí, o to lepší byla muzika. V repertoáru sice nic nového, ale jejich staré věci vydržím poslouchat ještě pěkných pár let. Hraje jim to parádně, udělali nám radost.

Přibližně ve stejnou chvíli jako Vesmír a lidstvo se mi do ruky dostala kniha Od vědy k Bohu. Obě knihy se zabývají vědou, vědomím člověka a lidskou existencí. Autoři knih jsou vědci, což je pro mě v případě témat dotýkajících se smyslu života a mého bytí důležité a zajímavé. J. Grygar na jedné ze svých přednášek říkal, že raději než s filosofy se baví s vědci, protože filosofové často ignorují nebo nerozumí současné vědě a jsou pak malinko “mimo” realitu. P. Russel vystudoval v Cambridgi fyziku a experimentální psychologii. Proti Teihlardovi je to lehké čtení na jedno odpoledne, ale rozhodně není nezajívavé. Mám rád jednoduché úvahy bez propletenců cizích slov a referencí. Zajímavá kniha.

Teilhard musel být zajímavý člověk. Kromě knihy, která mě hodně ovlivnila, stojí za přečtení i jeho životopis: Po maturitě na jezuitském gymnáziu vstoupil roku 1899 do noviciátu v Aix-en-Provence, v roce 1901 však musel s ostatními jezuity opustit Francii a pokračoval ve studiu na britském ostrově Jersey. V letech 1905-1908 učil fyziku a chemii na jezuitské koleji v Káhiře v Egyptě, v letech 1908-1912 studoval teologii v Hastingsu ve Velké Británii a v roce 1911 byl vysvěcen na kněze. V letech 1912-1914 studoval geologii a pracoval v přírodovědném museu v Paříži.

Dostal jsem od dávného kámoše z Třince nahrávku rozhlasové akademie na téma Kryptologie. Poslouchali jsme to s Maky jednou v autě cestou z Brna do Třince a byla to zajímavá přednáška dvou zajímavých lidí o tom jak to tady chodilo dříve (za komoušů) a jakým směrem se šifrování ubírá dnes. Říkal jsem si tehdy jak je příjemné poslouchat odborníky, kteří nedělají ramena a nesnaží se dělat z ostatních hlupáky. Ja fajn, když je to právě naopak, když se snaží podat vše co nejohleduplněji vzhledem ke znalostem posluchače. Takových “řečníků” je v dnešním světě plném lhaní a blábolů opravdu málo a když už, tak se špatně hledají.

Díky tipu jednoho neznámého (zatím) pána se mi do rukou dostala zajímavá kniha z míst nedaleko mého rodného hutnického městečka. Pár kilometrů na východ, poblíž hranic se Slovenskem, leží Jablunkov. Je ostuda, že objíždím židovské hřbitovy v zapadlých vesničkách po celé Jižní Moravě a přitom mi uniklo tak zajímavé místo (město), které mám celá léta doslova pod nosem. Kniha o komunitě jablunkovských Židů tak jak se vyvíjela od jejich historicky doložitelných počátků až po její hrůzné zničení v době II. světové války. V knize je uveden text všech macev jablunkovského židovského hřbitova s jejich výkladem a překladem do češtiny. Líbily se mi kapitoly věnované jednotlivým znakům hebrejské abecedy, židovským svátkům i starým budovám. Vše je moc pěkně napsané.