Modrý Pavouček

Na narozeniny jsem od Maky dostal úžasnou knihu. Je od Pavla Čecha a hned jsem ji zařadil na vrchol svého žebříčku oblíbených knížek. Nedávno jsem psal o knize, kterou bych si vzal na pustý ostrov. Od pátku je tou vyvolenou knihou právě tahle o Pepíkovi a Elzevíře. Na první pohled se tváří jako kniha pro děti, ale není to tak.

Po dlouhé době jsme s Maky vyrazili na trek. Z Hluchové jsme vystoupali na Velký Stožek, kde vládlo pravé podzimní počasí - mlha, mokro, vítr a zima. Poseděli jsme chvilku na Schronisku pod vrcholem, ale bylo tam dost draho. A tak jsme po hřebenech sestoupili do dalšího tábora - na Filipku. Tam už tak draho nebylo a tak jsme si dali Radegast a zelňačku. Do třetího postupového tábora - ke ségře s Lechem do Hrádku - jsme dorazili těstně před setměním. Dělaly se bramborové placky, pila se slivovička, a byla to ta správná tečka.

Sobota, zima, zataženo, mokro a silný vítr - podzimní počasí jak má být. Jel jsem na kole z Rudy do Žďáru a zpátky. Nepočítaně rybníků, vylidněné vesničky, poletující listí, liduprázdné lesy, zmrzlé nohy, tma, hlad a žízeň. Ze Žďáru skoro padesát kiláků proti silnému větru, neskutečná fyzická i psychická dřina. Dojel jsem jak spráskaný pes. Trasa na cykloserveru (92km, 1300m)

Před pár dny jsem přečetl knihu Zrozeni k běhu, kterou mi do rukou (potažmo do Kindla) jako součást běžecké osvěty vložil Láďa. Ono na tom běhání přece jen něco bude, říkal jsem si po dočtení poslední stránky. Ve čtvrtek jsme se s Maky zašli podívat na křest nové desky Tomáše Kočka a bylo jasné, že na víkend musím tam k nám do Beskyd. Po takovém koncertě se ani nedá jet nikam jinam.

Do Prahy přijeli Blue Highway - jedna z nejlepších amerických bluegrassových kapel. A tak jsme se s Maky a Davidem zajeli podívat jak to ti opravdoví amíci šudlají. Já byl nejvíce zvědavý na Roba Ickese - jednoho z několika nejlepších (jestli ne úplně nejlepšího) dobristů na světě, kterého znám jen z nahrávek, učebnic a videa. Před koncertem jsme stihli projít Malou Stranu, což pro mě byl velký zážitek - všechny ty uličky, kostely, hrad, svařák a nenapodobitelná nálada starého města. Kocert byl dobrej, ale bez mé tradiční dávky brblání a frflání se neobešel ani tentokrát. Jo, a pan pořadatel Čapek, ten ať mi vůbec nechodí na oči, jeho styl moderování fakt nemusím (slušně řečeno). Happy picking.

V sobotu jsme se vydali na procházku do údolí Bobravy. Cestou jsme prošli starý sad ve Střelickém lese, který znám jen z kola a už několik let si říkám, že bych se tam měl vydat v klidu pěšky s foťákem. Údolí Bobravy a most u Spáleného mlýna - tam to taky znám jen letmo - na kole to tam vždy proletím jak vítr a teprve dnes po dlouhých letech jsem měl čas si to tam trošku užít. Stmívání jsme pak prožili s Láďou a jeho rodinkou v jejich skleněném obýváku s výhledem do zahrady. Dobré to bylo.

Podzimní víkend ve Svratce. Přijeli všichni z Třince a byl to dokonalý podzimní víkend. Ráno mlha, přes den léto. Dobyli jsme vrchol Devíti skal a došlo i na lezení na Palicích - až na uřvaný oddíl Hanky P. to nemělo to chybu. Po dlouhé době jsem měl klid na procházky s foťákem.

Na víkend jsem už podruhé v tomto roce vyrazil do Malých Karpat. Slovenský dobrista Henrich Novák tam na své chatě uspořádal další Resoland dílnu - školu hry na dobro. Tentokrát na téma “Tvorba vlastního sóla”. Sešli jsme se v úplně stejné sestavě jako minule a bylo to parádní. Celé dny jsme hráli, popíjeli, baštili dobroty a tentokrát jsme se podívali i trošku kolem. Henrichovy příběhy ze zákulisí hudebního dění u nás i v ú-es-á vše krásně doplňovaly - na historky o návštěvě Jerryho Douglase v Bratislavě budu dlouho s úsměvem vzpomínat. Probíraly se skladby Cripple Creek, Buffalo Gal, Norwegian Wood a Wayfaring Stranger, nedostali jsme se k I’m The Man Of Constant Sorrow. Dík všem a na viděnou na další dílně.

Už se vám stalo, že jste šlapali na kole do nekonečného mírného kopce a zoufale sledovali tachometr, na kterém neúprosně svítilo číslo mnohem nižší, než průměr, který jste si pro vyjížďku stanovili? Určitě se pak vynořila otázka “Jak rychle budu muset jet zbytek trasy, abych průměr dohnal(a)? Nedávno s tím v práci přišel šéf a jednoduchých intuitivních řešení se během chvilky objevilo hned několik. Mě se zdálo , že řešení bude jednoduchý lineární a vyřeší se to jen sčítáním a odčítáním. No a pak jsem si to napsal na papír.

Na zapadlé horské chalupě pod Paprskem jsem se po deseti letech potkal s muzikantskou bandou z Karviné. Jsem rád, že se oprašují stará přátelství - a zrovna na mém oblíbeném Staroměstsku. Kromě hraní, popíjení a poflakování se kolem krbu jsem se pěkně projel na kole. V pátek, to jsem byl ještě na Vysočce, s Márou do Toulovcových maštalí, v sobotu ve stopách Aloise Nebela a v neděli po loukách nad Starým městem.