Modrý Pavouček

Tento film se mi líbil velice. Je to smutný příběh z padesátých let plných nesmyslných lidských tragédií. Pan Hrušínský, pro mě herec nad herce, toho ve filmu oproti jiným moc nenamluví, ale vše co říká si budu ještě dlouho pamatovat. V dnešní době ublikaných reklam, oblbujících akčních filmů a trapného vystupování spousty rádoby herců je takový film jako balzám na duši. Tož tak na světě. O filmu na ČSFD

Sobotní procházka údolím Chvojnice s Kámou a Maky. Sudice, plné dozrávajících švestek, jsme opustili po kolejích a střídavě po náspech a pražcích jsme se vydali k údolí Chvojnice. Velmi názorně jsme si ověřili nepravdivost tvrzení: “Maky, neboj, pojď za námi na koleje, vlak projel, další teď dlouho nepojede.” Od Olšinského mlýna jsme po červeně tečkované trase procházeli opuštěným a hustě zarostlým údolím říčky a zažívali při tom nejrůznější dobrodružství při překonáváním toku různými způsoby - balancováním po kamenech, rychlou chůzí po kamenech, přeskakováním tůněk a dokonce skokem o tyči.

Z práce rychle do auta a autem rychle na sever. Vedeni obrovskou duhou které jsme se téměř dotýkali jak byla blízko, jsme dojeli až do Třince a na Ostrý. Halušky od mamky, vínko, stmívání na verandě. Místo hlášeného deště tradičně svítí slunce a je pěkně. Zrada. Chtěli jsme tento víkend na skály. Doufal jsem, že se to zkazí v noci na neděli. To by bylo ideální, šel bych ráno za mlhy fotit do pralesa.

Seděli jsme takhle jeden večer u vínka s Němečkama, známou brněnskou hudební rodinkou, a probírali, mimo jiné, různé zážitky z Nashvillského natáčení poslední druhotrávnické desky Marcipán Toleda. Kdo ji ještě neslyšel, tak má u mě velký vroubek. No a řeč přišla i na letošní turné Druhé trávy s americkým hostem Charlie Mc Coyem. A že prý hrají spolu s Jíšovkou, Poutníky a Katkou García první koncert v sobotu v Moravské Třebové v rámci místního festiválku Bramborák.

Třetí a poslední dovolenkový víkend připomínal staré časy, kdy jsme s klukama jezdili o víkendech na čundry po Beskydech. Aby byl náš výlet opravdu stylový, vydali jsme se pod Lysou horu vlakem. Stejně jako před léty nás čekaly čtyři přestupy na padesáti kilometrech a necelé dvě hodiny jízdy. [caption id=“attachment_353” align=“aligncenter” width=“650”] S Českými dráhami na Lysou horu[/caption] V ukrutném vedru jsme vyrazili po desáté pěšky na Třinecké nádraží. S drobnými nákupy cestou jsem už na Třineckém nádraží začínal litovat, že jsme raději nejeli autem.

Je sobota, sedm ráno, a já místo zevlování v pelechu sedím před počítačem a studuji předpověď počasí pro Bílé Karpaty. Hlavně ať neprší, není třicet nad nulou a moc nefouká. Rád bych za den přejel celé pohoří od Strážnice až po Brumov-Bilnici a nevynechal žádný z nevyšších vrcholů. Odvážný plán. Po deváté sedím na kole a opouštím auto v Uherském Brodě. Fouká a je teplo. Vítr zesiluje, chvilkama se mnou zametá, že jedu jak opilej.

Cyrilometodějská dovolená po návratu z Ostrého pokračovala výjezdem do našeho oblíbeného Štramberka. Je tam krásně, je tam lezení a Maky tam má svůj indický obchůdek, ve kterém, snad jako v jediném v republice, mají ty zvláštní šátky co nosí ve vlasech. V arboretu kromě několika individuí slaňujících a lezoucích v trávě a křoví mimo lezecké sektory nikdo nebyl a všechny cesty tak patřily jen nám. Některé čtverky nám přišly těžší než některé pětky a do některých cest, které jsem dříve lezl, jsem tentokrát díky chybějícímu morálu ani nenastoupil - např.

Na Cyrilo-Metodějske svátky jsme se vydali do mých rodných Beskyd. První výlet (pondělní) jsme naplánovali do Malé Fatry, kterou máme nedaleko za hranicemi. Těšil jsem se na Jánošíkovy diery a na Rozsutce - na místa, která mám v celé Malé Fatře nejraději. [caption id=“attachment_360” align=“aligncenter” width=“650”] Medziholie[/caption] Dlouhodobé deštivé počasí slibovalo nízkou návštěvnost a vyšší průtok vody - to aby to bylo dobrodružnější. Vody i lidí bylo dost. Šplhání po mokrých, nedůvěru budících, žebřících plných výletníků obutých do promočených tenisek nebo nazouvacích pantoflí stálo za to.

Ještě nikdy jsem nejdel dva dny po sobě sto kiláků. Teď se mi to povedlo. V sobotu ráno, zrovna když ze Žabinským kostelem vykouklo slunce, jsem ledovým ránem vyrazil na dlouhou Vysočinskou výpravu. Celé dopoledne jsem kličkoval mezi kapkami deště, bojoval s větrem a nezastavil mě ani jedovatý dvoj-brod pod kostelíkem ve Skryjích. Krátce po poledni jsem dorazil na chalupu do Svratky. V neděli jsem jel zpátky. Trasa o něco delší, ale za to s větrem v zádech a úplně bez deště (a taky brodům jsem se tentokrát vyhnul).

Jedno z míst, které jsem si na při vyjížďkách na kole do blízkého okolí oblíbil je poutní kaple Sv. Jakuba nad Ivančicema. Malý kostelík na kopečku nad městem, daleko od městského shonu dole v podkostelí. Tak se tam vždy na chvilku zastavím, popřemýšlím a jedu dál. Žádná z mých cyklovýprav na Ivančicko nesmí kapli minout. Sjezdu křížovou cestou dolů do Ivančic dávám pět hvězdiček. A horokolistům určitě doporučuju i krásnou červenou značku přes hřeben Hlíny dolů do údolí Bobravy.