Modrý Pavouček

Místo kola a krátkých kalhot jsem si na víkend do Beskyd vzal pohorky a zimní hadry. Dole sice ani vločka, ale hory si žijí svým životem. Zima se vrátila. Během pár dní napadl sníh. Chtěl jsem fotit v pralese, ale z focení brzy sešlo a zbylo jen únavné prošlapávání stopy zmrzlým sněhem, který jsem měl místy až po kolena. Kdo by to čekal.

Vydal jsem se po stopách památek na židovskou komunitu, která žila v Jablunkově - malém podhorském městečku na severovýchodě naší republiky. Průvodcem mi byla kniha “Židé v Jablunkově”, kterou jsem nedávno objevil.

Zima pomalu končí a každý den se stmívá o něco později. Čas dlouhých vyjížděk na kole je pomalu tady. Prověřit síly jsem se vydal na Třebíčsko. Tentokrát kolmo přímo z Brna. Velký zážitek - krásné počasí, moje krajina, troška bloudění jako vždy, skromný oběd (dva rohlíky s vodou) u studánky někde v lesích, pár brodů v údolí Bílého potoka, pár slov s Hrníčkářem na Šmelcovně, nepočítaně kopců a sjezdů. V cíli mám na tachometru najetých 120 kiláků s průměrem 21km/h.

Již tradičně špatná předpověď na víkend po krásném týdnu zablokovala horské plány a nasměrovala nás do neznámých míst poblíž Brna. Tentokrát do Balinského údolí pod Velkým Meziříčím. Podél Balinky jsme došli do Balin a pak cestou necestou vystoupili na rozhlednu Rubačka, jejíž existenci mi do poslední chvíle nikdo (chvílema ani já sám) nevěřil. Z Rudíkova jsme se vraceli místní lokálkou. Úplně se tady zastavil čas.

Konečně jsme vyhnali chřipku a můžem zase ven. Držíc se hesla “Žádné větší akce zatím nerozjíždět”, jsme se rozjeli do blízkého okolí Brna. Výprava na Babylón Dolní Loučky máme rádi a tak jsme tentokrát zamířili do protisvahu - nad vesničku Kaly (znají všichni co jezdí na Vysočinu). Plán byl od začátku úplně jasný - dojet tam a pak se uvidí. Cha. Chtěli jsme se projít po náhorních loukách a při té příležitosti provětrat našeho draka.

Kniha, ke které jsem se dostal jednoho večera, když ležela Maky nemocná v posteli a chtěla číst pohádky. Rozečtená sbírka Erbenových pohádek nám ten večer moc neseděla a jako na zavolanou se vynořila z knihovny kniha o malém děvčátku jménem Momo. Pravda, na první pohled to opravdu vypadá jako dětská knížka, ale to jen na ten první. Michael Ende ji napsal před více než čtyřiceti lety, ale to vůbec nevadí - naopak, přesně se hodí na to jak dnes s časem lidé zacházejí.

Chřipce, té se u nás doma teď daří. Když mě složila do postele, běhala kolem mě Maky tak dlouho, až ji nakonec sama dostala. To já už začínal jezdit na kole do práce a tak se role prohodily. Maky ležela a já dělal pečovatelku. A když už jsme se s chřipkou loučili, rozhodla se ještě chvilku zůstat a role se potřetí prohodily. Suma sumárum - už druhý měsíc sedíme doma a nejdelší výpravy jsou do místní Billy pro jídlo.

První mojí knihou L. Feuchtwangera byla kniha o Goyovi, kterou jsem četl když jsem objevil jeho kresby Hrůzy války z boje Španělů o nezávislost. Tehdy se mi zalíbila Feuchtwangerova kombinace detailně vylíčených historických obrazů a zajímavého děje. A pak už to šlo rychle po sobě: Židvoka z Toleda - o soužití Židů, křesťanů a muslimů ve středověkém Španělsku. Židovská válka , Synové a Zaslíbená země - trilogie o židovi Jesefu Flaviovi z doby dobytí Jeruzaléma Římany po začátku letopočtu

Po dlouhé době jsme se podívali do pralesa Čerňaviny, na Ostrý a na Kamenitý. Všude bylo krásně vysněženo.

Tenhle koncert KK Bandu jsme si zakroužkovali už na podzim minulého roku. Vsugerovali jsme si, že to bude velká akce se spoustou lidí a báli jsme se, že na nás nevyjdou lístky. Zbytečně. V Metru se sešlo jen pár lidí - většinou kámošů KK (Krajíčka a Krále). Ale o co míň bylo v klubu lidí, o to lepší byla muzika. V repertoáru sice nic nového, ale jejich staré věci vydržím poslouchat ještě pěkných pár let.