Modrý Pavouček

V sobotu jsme se prošli Moravským krasem. Šli jsme naši tradiční trasu Pustým žlebem na Skalní mlýn, pak proti proudu Punkvy na rozcestí “Pod Salmovkou” a po červené (s voíkem dost těžko) nahoru nad propast Macocha. Chata u horního můstku byla výjimečně otevřená a povidlové palačinky s mákem byly sladkou tečkou za parádním výletem.

Odpolední výlet k Veverské Bitýšce. Měl být pohodový a odpočinkový, ale terén byl i pro naše terénní vozítko nečekaně složitý. Šli jsme po žluté do Holasic a pak dál po žluté na Kopaniny. Chtěli jsme dojít až na rozcestí “Pod Dřínovou”, ale technické obtíže spojené s lijákem nás donutily sejít mimo značky dolů ke Svratce na červenou a podél vody zpátky k autu.

Vezl jsem v sobotu nějaké věci na chalupu do Svratky. Vzal jsem si tenisky a před obědem jsem si narychlo proběhl pár míst co mám rád - kolem rybníka v Milovech na Blatiny, pak na Drátník, kde zrovna probíhala Lokálkovská horoškola (Zobana jsem slyšel už z dálky) a na Malinskou skálu. Drátník jsem vzal po hřebínku a docela jsem se potrápil - fučel silný vítr a jak už teď moc nelezu, tak to nešlo jako dříve, kdy jsem to v klidu přelezl i v pohorách.

Potřeboval jsem kvůli dobra za Karlem Začalem do Krnova. Původní plán byl zajet tam večer, přespat v autě, vyběhnout si s rozedněním někam k Pradědu a před obědem už být v práci v Brně. Do Opavy je to ale z Krnova kousek, tak jsem zajel za Martinem Vitáskem. Skočili jsme na pivko a nějak se to protáhlo. Spát jsme šli kolem čtvrté po vydařeném večírku. Dík Martine za všechno! Po desáté vybíhám z Malé Morávky. Prvních osm kiláků na Hvězdu probíhala detoxikace, pak už to bylo lepší. Údolí Bílé Opavy je nádherné, byl jsem tam poprvé. Sněhu přibývalo a pod Ovčárnou už bylo sněhu po kotníky a v mokrých teniskách mi začínaly mrznout nohy. Na Pindule jsem si odpočal, dal si čajík a vyrazil po sjezdovce nahoru k hlavnímu hřebeni - místy po kolena ve sněhu nebo v borůvčí (nevěděl kudy vede žlutá značka, znám to tam všude jen na skialpech). Cestou dolů jsem bojoval s křečemi, ale dobojoval jsem to. Z pohledu běžce to nebyly úplně ideální podmínky, ale byl to krásný slunečný mrazivý den. Hory mám rád.

Sobotní výprava do naší oblíbené krajiny za Tišnovem. Šli jsme z Louček nahoru do Kalů, pak po modré přes Husle a Jilmoví do Skryjí.

Po dlouhé době víkend v Beskydech. Tentokrát jsme dokončili testování našeho vozítka pro Matesa. Zjistili jsme, že se dostaneme úplně všude a začali jsme plánovat tůry po horách a po turistických značkách tak jako dříve v předmatýskovském období. V neděli jsme vylezli na Čantoryji a v pondělí na Skalku a Severku.

Dnes jsme vyrazili poprvé celá rodina na kolech. Matýseka jsem táhl ve vozíku a i tak jsme předjížděli cyklisty jak na běžícím pásu. Jeli jsme na přehradu a po pravém břehu kam až to šlo. Cestou zpátky pivo u Šuláka a dobrodružný přejezd přes Kníničky a ďolík na letiště. Příště už dáme něco delšího. Hlavně musíme pořádně zapínat přední kryt na vozíku, aby Maťulda nebyl černý jak horník :-).

Vydal jsem se v sobotu za Henrichem do Devínske nové vsi. S Matýskem jsem nějak odvykl věnovat se celý den jen muzice. Po obědě jsme se byli projít kolem a muziku na chvilku vystřídali brouci, larvy a podobná havěť, do které Henrich taky fušuje. Večer se mi nad hlavou vznášel těžký mrak plný stupnic, akordů, obratů, intervalů a pocitů bezmoci z toho obrovského množství vědomostí, které chci zvládnout. Není to žádná legrace udělat krok stranou z té vyšlapané bluegrassové cestičky. A o čem že to bylo tentokrát? O technice tvoření tónů, o hraní složitějších akordů a jejich obratů (často pomocí forward nebo reverse slants), o základních stupnicích (církevní módy, alterovaná, melodická moll proti dominantním akordům) a koukli jsme se na pár jazzových standardů - There Will Never Be Another You, Take The “A” Train a čas už nezbyl na All Of Me. Kdyby někoho zajímalo jak s dobrem vykročit od bluegrassu k jazzu, tak vzhůru do Resolandu za Henrichem.

Sobotní výlet na Pálavu. S Matýskem na zádech jsme přešli celý hřeben z Dolních Věstonic až do Mikulova (asi 14km). Přechod jsme ukončili u piva a obědovečeře v Irském pubu. Vše vyšlo parádně. Celý den jsem byl jen v kraťasech a tričku s krátkým rukávem.

Tak to vypadalo, že se konečně dostanu na skialpy. V pátek večer jsem si všechny věci poctivě nabalil do auta, budík nastavil na pátou a těšil se na lyžovačku se Špekem. Místo toho mě v noci navštívila paní chřipka a skialpy mi zatrhla. Naštvanej jsem byl pěkně, jen co je pravda. Celý den mě hrozně bolelo břicho a neustále jsem zkoušel fígle z Londonova Tuláka po hvězdách. Aby nebylo všemu trápení konec, tak jsem se v noci na neděli projel sanitkou a do úterka jsem živořil na infekčním v Bohunicích. Tomu říkám akční víkend. Díky moc všem co na mně mysleli a pomáhali mi. Když mě pak pustili a seděl jsem při čekání na odvoz na zídce pod sluncem rozpálenýma borovicema, zase mi jednou došlo, jak je na světě krásně, stačí když je člověk zdravý.